pondělí 28. října 2013

Tři měsíce české politiky s pandami

Co se dělo v české politice během posledních tří měsíců? Výběr nejdůležitějšího vám přinášejí pandy.

Kampaň

Nečasova vláda podala demisi 10. července a ihned začala předvolební kampaň. Strany se začaly předhánět v tom, kdo víc slíbí a či obličej bude vidět po republice nejčastěji.


Silné obavy měla ČSSD, a zejména Sobotkovo křídlo, ze SPOZ. Tato strana má sice pouhou devítinu celkového počtu členů ČSSD, ale na druhou stranu disponovala hlasitou podporou prezidenta Zemana.


Zatímco se ČSSD se přes prázdniny soustředila na boj s bývalou vládní koalicí, za zády jí rostl nový soupeř. V červnu mělo ANO určitě méně něž 3,5% podporu a mimo jiné ho přeskočila i Suverenita a Věci veřejné. V zářijovém průzkumu CVVM se ovšem najednou Babišovo hnutí objevilo na třetím místě a pustilo se do vážného boje o křesla.


Počet lidí ochotných hlasovat pro ČSSD neustále klesal. Od dubna 2013 do voleb se podle dat CVVM podpora sociálních demokratů sklouzla z 41 % na polovinu.


Jednou z možných chyb bylo, že Sobotka dlouho dopředu avizoval záměr vytvořit oranžovo-rudou legislativní koalici a menšinovou vládu s podporou komunistů.



Výsledky

Po kampani musely zákonitě (Ústava ČR, čl. 63, odstavec 1f)  přijít volby. Voliči ukázali, že jsou se současnými politickými stranami zcela nespokojeni.


Nečekaně špatný výsledek potkal i vítězné pro sociální demokraty. ČSSD i její předseda byli z výsledků voleb nešťastní.


Naproti tomu politicky amorfní uskupení kolem Babiše a Okamury slavila.


Komunisté, navzdory tomu, co jim bylo slíbeno, zůstanou i nadále odříznuti od národních penězovodů.



TOP 09 si bude muset zvykat na pozici lídra pravice, přestože ztratila třetinu voličů.


ODS si podrazila nohy sama a moc nechybělo a do poslanecké sněmovny nedoběhla.


Lidovci se stali první stranou, která se dokázala vrátit do sněmovny.


Zato Zelení si musí o vstupu do sněmovny zatím jen nechat zdát.


Svobodní útočili především na 3% hranici, která by jim zaručila větší příspěvky od státu. Vinu za neúspěch dávali také médiím.


Piráti, kteří mělo o něco více hlasů než Svobodní, jsou na nefér jednání médií již zvyklí.


Zemanovce tam neprotlačil ani Lukoil s prezidentem.


Následky

Kvůli mizernému volebnímu výsledku podnikl 1. místopředseda ČSSD Hašek první kroky ke svržení předsedy Sobotky. Vyzval ho k odstoupení z čela strany.


Sobotka se podle všeho bude snažit si svou funkci udržet. Stejně tak naději, že bude ještě letos premiérem.


Babiš, řekl, že krize v ČSSD je důkazem, že tradičním stranám jde jen o peníze a o moc. Zajímavé.


Podporu jakékoliv vládě slibuje za podmínky schválení zákonu o obecném referendu i Okamurův Úsvit. Nezdá se však, že by se s ním chtěl někdo relevantní bavit.


A jako nejpravděpodobnější koalice se přesto přese všechno jeví ČSSD a KDU-ČSL s nějakou formou podpory ze strany ANO 2011.


pátek 25. října 2013

Crony capitalism po česku

Tuším, že poprvé u Miltona Friedmana jsem se setkal s tvrzením, že největšími nepřáteli kapitalismu jsou samotní kapitalisté. Ono to dává smysl. Vlastně každý kapitalista den co den bojuje proti trhu, když se snaží nabízet vyšší kvalitu a nižší ceny než jeho konkurenti. Při zavádění inovací a výzkumu podstupuje rizika, která spolu přináší stres, dlouhou pracovní dobu a třeba i odcizení s rodinou. Být kapitalista holt není žádný med. Pokud se ovšem nedomluvíte s politikem, že vy mu přispějete na kampaň a on vám nazpět protlačí zákony, které potřebujete. Tak se může stát, že zrovna vaše produkty či vaši dodavatelé mají nižší daně, vaši potenciální konkurenti si musí sehnat celou řadu razítek a platit různé zálohy, aby s vámi vůbec mohli začít soupeřit, či se vaše vláda rozhodne že se uchýlí ke starému dobrému protekcionismu. Tento systém přestává být jednoduše kapitalismem a stává se klientelistickým kapitalismem (crony capitalism).

(zdroj)


Tyto výměny službiček mezi politiky a podnikateli se odehrávaly vždycky a všude. Ale většinou to bylo v malých místnostech se zataženými záclonami, sklenkou koňaku a drahými doutníky. Panoval dojem, že takové propojení velkého byznysu s politikou (a nedejbože i s médii) není dobré pro vztahy s veřejností. Andrej Babiš je ale klientelistických kapitalista nové generace. Dokazuje, že všechno je jinak. Tedy alespoň v České republice roku 2013.

Babiš si po čtvrtníčkovsku řekl "NE!" a z klientelismu si udělal politický program. Správně odhadl, že lidi stejně programy nečtou a k solidnímu výsledku mu bude stačit záplava billboardů s Williamem Petersenem z pražského Anděla.


Pro Babiše je z evidentních důvodů nejzajímavější opomínané ministerstvo zemědělství (kolik dokážete vyjmenovat ministrů?). Pro lepší představu toho, jak by mělo za vlády Agrofertu naše zemědělství vypadat by bylo asi nejlepší si poslechnout co na různých místech říká Jaroslav Faltýnek. Faltýnek je člen představenstva Agrofertu, jeho manažer pro externí vztahy (aka lobbyista), pravděpodobný kandidáta na ministra zemědělství a lídr kandidátky ANO 2011 v Olomouckém kraji. Tady máte jedno z jeho videí.


Faltýnek se zdá býti skvělým příkladem toho, proč jsou manažeři mizerní národohospodáři.* Těžko říct, jestli před studenty MENDELU jede svou typickou lobbistickou řeč, za kterou je placen, nebo těm nesmyslům opravdu věří. Ale na tom určitě nakonec vůbec nesejde. Důležité je, že jít na ruku Agrofertu je nijak nekrytý politický program ANO 2011 a jakmile se dostanou do Sněmovny a případně i do vlády, mají i morální povinnost jej prosazovat. Nižší daně pro produkty Agrofertu (10 %), protekcionismus (netarifní opatření), podpora zemědělského exportu, potravinová bezpečnost (Bože, co když nám nikdo na světě nebude chtít prodat vepřové?!), omezení moci řetězců (a posílení moci Agrofertu),...

A já si jen kladu otázku, jestli je to pořád klientelismus, když klient i patron je ta samá osoba.



*Mám rozepsaný blogpost s nejzásadnějšími chybami, kterých se dopustil. Vycházím v něm z eseje Paula Krugmana Competititveness: A Dangerous Obsession (Konkurenceschopnost: Nebezpečná posedlost). Vřele doporučuji nečekat a přečíst si to hned. Krugman umí skvěle psát.