pondělí 23. ledna 2012

Jižní Karolína aneb Triumf Gingriche

Jak jsem již psal v předchozím článku, Jižní Karolína (The Palmetto State) patří mezi nejkonzervativnější státy Unie a problémy, které se navalily na doposavadního favorita výrazně snížily Romneyho šance na vítězství v tomto státě. 


Výsledky potvrdily obavy Romneyho tábora a potěšily zastánce konzervativnějších postojů. Můj tip na těsné vítězství Gingriche se nepotvrdil, protože primárkám jednoznačně dominoval a o 13 % porazil Mitta Romneyho. Tento výsledek potvrzuje šance Gingriche v dalších bojích. Naděje se naopak rozplývají Ricku Santorumovi, protože začíná být jasné, že právě Newt Gingrich bude hlavním kandidátem konzervativního křídla strany. Ron Paul, který nikdy nepatřil mezi skutečné favority se také propadl a dokud bude on i Santorum ve hře, budou pravděpodobně spolu soupeřit o třetí místo.
Romneyho cílem by mělo být udržet co nejdéle ve hře Ricka Santoruma, jeho voliči by z drtivé většiny určitě přešli ke Gingrichovi. Ke komu by se přidali Paulovi voliči není zcela jasné.
Při součtu hlasů ze všech voleb sice pořád těsně vede Romney, ale protože se v lidnaté Jižní Karolíně uplatňuje (svým způsobem) systém "vítěz bere vše", nejvíce hlasů delegátů na Konventu strany by měl mít zatím zajištěn Newt Gingrich. Na třetím místě je podle počtu hlasů voličů i delegátů Mitt Romney, který těsně předstihuje Ricka Santoruma.


Newta Gingriche potrápila aférka s jeho druhou bývalou ženou. Ta přišla s tvrzením, že ji před rozvodem kvůli vztahu s jeho současnou ženou, Newt nabízel "otevřené manželství." To v kandidátské debatě Gingrich popřel a obratně z problému vybruslil. Výbušnou záležitost dokonale obrátil ve svůj prospěch, donutil moderátora k omluvě a získal od publika potlesk ve stoje. Nejsem si jist, jestli jsem někdy něco takového viděl, ale Jon Favreau nejspíše není jediný schopný speechwriter za oponou americké politiky. Vřele doporučuji shlédnutí a také přečtení komentáře Daniela Anýže.


Video napovídá, že pokud Newt dostane prezidentskou nominaci Republikánské strany, Barracka Obamu nečeká procházka růžovým sadem.

pátek 20. ledna 2012

Tři problémy Mitta Romneyho aneb Co čekat v Jižní Karolíně

Před zítřejšími primárkami v Jižní Karolíně se objevilo několik překážek, které by mohly překazit Mittu Romneymu zatím poměrně suverénní jízdu za prezidentskou nominací.

  • Ukázalo se, že možná nevyhrál kaukusy v Iowě. Při přepočtu hlasů se zjistilo, že Rick Santorum má o 34 hlasů více. Výsledky ovšem nejsou kompletní, protože nejsou  k dispozici  ke kontrole lístky z osmi okrsků. Oficiálně jde o remízu.
  • Ze souboje o nominaci odstoupil včera texaský guvernér Rick Perry a inhed podpořil Gingrichovu kandidaturu. Právě Gingrich, přestože získal z předchozích voleb nejméně hlasů mezi zbývajícími kandidáty, je považován za hlavního Romneyho oponenta.

  • Romneyho oponenti po něm požadují, ať zveřejní své daňové přiznání. Ten poté přiznal, že ze svých příjmů platí nižší daně, než většina Američanů, což je dáno strukturou jeho příjmů. Většina pochází z kapitálových zisků, které jsou zdaněny méně než ostatní typy příjmů. Dalším problémem by mohlo být odhalení využívání offshoreových strategií (využívání výhod daňových rájů - od Delaware, přes Irsko, až po Kajmanské ostrovy). Vzhledem k tomu, že v se USA zostřují konflikty mezi chudými a bohatými, mohlo by právě toto Romneymu podrazit nohy.

  • Čtvrtý ze tří a pravděpodobně ten nejdůležitější. Lidé, kteří pracují na Gingrichově kampani "objevili", že Romney ovládá francouzštinu. Pomlčme o tom, že Gingrich nejspíše taky.


Souhrn těchto faktorů by mohl vést k Romneyho porážce a Gingrichově vítězství v Jižní Karolíně. Ve všech průzkumech prováděných od začátku letošního roku do 17. ledna byl uváděn Romney jako vítěz. Například průzkum od společnosti Rasmussen z 16. ledna předpovídá Romneymu vítězství s 35 % hlasů, druhý Newt Gingrich měl obdržet jen 21 % hlas. Všech pět výzkumů provedených 18. a 19. ledna již uvádí Gingriche jako vítěze (byť 3x pouze v rámci statistické odchylky). Faktor Perry vratkou Gingrichovu převahu nejspíše ještě o trochu zvětší.
Romneyho může uklidňovat skutečnost, že Jižní Karolína je jeden z nejkonzervativnějších států Unie, část Biblického pásu, nikoliv stát ve kterém má vítězství "povinné". Na druhou stranu, za situace, kdy jsou konzervativní voliči rozděleni mezi více kandidátů, by měl usilovat o vítězství.

středa 18. ledna 2012

New Hampshire aneb Hra opět začíná

New Hampshire (Granite State) je prvním státem, ve kterém se konaly (10. ledna) skutečné primárky. NH má pouhých 1 300 000 obyvatel a podobně jako Iowa jde o výrazně bělošský stát. Podobně jako celý severovýchod patří NH mezi spíše liberální státy Unie. Mitt Romney má za sebou úspěšné čtyři roky v pozici guvernéra v sousedním státě Massachusetts.


Předpokládalo se jasné vítězství Mitta Romneyho, což se také potvrdilo. Druhý slušný výsledek v řadě udělal také Ron Paul. Jon Huntsman, který se soustředil na newhamsphirské primárky, získal 17 %. Newt Gingirich stále ještě nevystrčil růžky a zopakoval čtvrté místo z Iowy. Obrovského propadu se dočkala hvězda iowských kaukusů Rick Santorum. Rick Perry dosáhl druhého mizerného výsledku a nyní nedostal ani celé procento hlasů.


Se svým výsledkem nebyl spokojen Jon Huntsman. Ten přes rozsáhlou kampaň nedokázal dostatečně oslovit voliče. Jakožto jeden z umírněných kandidátů se musel o hlasy středových voličů dělit s Mittem Romneym a Ronem Paulem a nedokázal z tohoto koláče ukousnout dostatečně velký kus. Proto se rozhodl ukončit kandidaturu a podpořil Mitta Romneyho.


úterý 17. ledna 2012

Iowa aneb Hra začíná

Iowa (Hawkeye State) je třímilionový zemědělský stát, jehož význam překračuje vlastní hranice pouze ze tří důvodů. Zaprvé, již několik dekád se zde koná první souboj amerických prezidentských primárek (či přesněji kaukusů a primárek). Zadruhé, Iowa produkuje obrovské množství kukuřice. Zatřetí, narodili se zde Elijah Wood, představitel Froda ve filmové trilogii Pán Prstenů.
Iowští obyvatelé nepředstavují nijak reprezetativní vzorek obyvatelstva USA. Jsou moc bílí, moc venkovští a moc konzervativní. Zejména sociálně konzervativní naladění obyvatel Iowy se promítá do výsledků kaukusů. Před čtyřmi lety zde zvítězil Mike Huckabee, který sice nejdéle oponoval McCainovi, ale s postupem času čím dál více strádal a od poloviny února byl prakticky bez šance. Huckabeemu nepomohly ani nadpozemské schopnosti Chucka Norrise.
Na podobné vlně konzervatismu se letos svezl Rick Santorum, když strádal na favorita a vítěze Romneyho pouhých 8 hlasů. Bez Chuckovy pomoci bude jeho úspěch pravděpodobně ještě prchavější než Huckabeeho.

S minimálním náskokem tedy vyhrál centrista Mitt Romney před sociálním konzervativcem Rickem Santorumem. Tak těsné Romneyho vítězství bylo překvapením, čekal se větší náskok. Úspěch Santoruma je umocněn cenou, kterou "zaplatil" za jeden hlas. Jeho kampaň byla sedmkrát levnější než Romneyho při dosažení takřka identického výsledku. Naopak nejvíce v Iowě krvácel texaský guvernér Rick Perry, který se předtím dokázal znemožnit v televizních debatách
Dobrý výsledek v Iowě udělal také libertariánský rebel Ron Paul. Newt Gingrich, který podle mě bude časem získávat větší a větší podporu, nezazářil. Michelle Bachmannová, čelní představitelka konzervativního hnutí Tea Party, kandidaturu vzdala a Jon Huntsman, který v Iowě vůbec kampaň nevedl a soustředil se na New Hampshire, o moc lepší výsledek čekat nemohl.

neděle 15. ledna 2012

Proč jsou Iowa a New Hampshire důležité státy?

Klání o republikánskou nominaci strany začalo tradičně v dvou menších státech - Iowě a New Hampshire. Úplně první byly kaukusy v Iowě, které se konaly již 3. ledna, prvními skutečné primárky se podle tradice a newhampshirského práva konaly právě v New Hampshire 10. ledna. Výsledky z těchto dvou voleb jsou ostře sledované a pro kandidáty velmi důležité. Od roku 1972 nevyhrál republikánskou nominaci kandidát, který neuspěl v jednom z těchto států (u demokratů se tak stalo pouze roku 1992 v případě Billa Clintona).

Tradičním symbolem republikánů je slon. U demokratů je to osel.

Proč jsou volby v Iowě a New Hampshire důležité? (Jednotlivé body se nevyhnutelně překrývají.)
  1. Jejich načasování na začátku volebního kolotoče jim zaručuje obrovskou pozornost. Od toho se odvíjí také další body.
  2. Vítězství méně známého kandidáta mu může dodat hybnost a auru silné osobnosti (příklad Jimmyho Cartera v primárkách 1976). Od slabých kandidátů mají voliči přirozenou tendenci přebíhat k silnějším s obdobným smýšlením.
  3. Protože oba státy jsou relativně malé, je možné zde udělat velkou kampaň i za malé peníze. Tím se možnosti chudších a méně známých kandidátů ještě zvyšují.
  4. Vítězství na začátku volebního boje podpoří kandidátův boj o ekonomické zdroje. Bez dostatku peněz na kampaň má kandidát šanci minimální.
  5. Zájem médií o úspěšné kandidáty jim zaručuje neplacenou reklamu.
  6. Je to šance pro kandidáty získat na svou stranu média a dostat lichotivou nálepku. Pokud se o vás píše v médiích jako o "průchodném", černém koni", "favoritovi" určitě to kampani pomůže více, než  když vás média označí za "kontroverzního" či "outsidera".

Íránská výzva pro antiamerikanisty

Má Írán vojenský jaderný program?

O úsilí Íránu získat jaderné zbraně není třeba příliš pochybovat. Ve zprávě Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) z 8. listopadu 2011 se mimo jiné neobvykle ostře a jasně píše:

"Zatímco některé aktivity popsané v příloze mohou mít jak civilní, tak i vojenské užití, ostatní jsou specifické pro vývoj jaderných zbraní."

Záměr Íránu získat jaderné zbraně byl poměrně zřejmý již od roku 2002, kdy i k překvapení světové veřejnosti (pravděpodobně ale ne západních zpravodajských služeb) přišla íránská zahraniční opozice se zprávou o budování utajovaných jaderných zařízení - zařízení na výrobu těžké vody a komplexu pro obohacování uranu. Jejich existence byla následujícího roku MAAE potvrzena. Protože jedním ze základním principů Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT), jejíž je Írán signatářem, je právo na mírové využití jaderné technologie, bylo obtížně vysvětlitelné, proč Írán program tajil. Jako přirozené vysvětlení se jevila a stále jeví snaha o vybudování jaderného programu, který by porušoval režim daný smlouvu NPT mimo radary MAAE. Přes tvrzení mnohých politiků, že problém vývoje jaderných zbraních v Íránu se dá vyřešit jednáním (či popírají vůbec existenci nějakého problému), osm ztracených let, názory akademiků, ignorace rezolucí OSN a nedostatečná spolupráce Íránu s MAAE (která má za úkol kontrolovat plnění NPT) napovídá něco jiného.

Protiproliferační konsensus a embarga

V mezinárodní politice je několik věcí, na kterých existuje velmi široká shoda. Jednou z nich je, že by se neměl zvyšovat počet zemí disponující jadernými zbraněmi. Tento konsensus má svou institucionální (MAAE) i právní (NPT) oporu a nepřehlédnutelným aktérem je i Rada bezpečnosti OSN (pro osvěžení - stálými členy s právem veta jsou USA, RUS, FRA, GBR a CHI, deset dalších křesel rotuje). Právě Rada bezpečnosti přistoupila k íránskému programu "aktivně" a od roku 2006 vydala několik rezolucí. Součástí některých rezolucí byly i ekonomické sankce, které měly Írán odradit od obohacování uranu. Mimo sankcí OSN i vlády jednotlivých zemí (USA,  Japonsko, Izrael, Švýcarsko, EU jako celek, ...) zavedly svá jednostranná omezení v obchodu s Íránem.
Evropská unie se dokonce shodla na totálním zákazu dovozu íránské ropy, které bude nejspíše uplatněno za půl roku a částečně ho podpoří i Japonsko. Situace nekoordinovaně využije i Čína. Přestože Írán ropu určenou pro zablokované trhy nejspíše prodá v Asii, bude to za nižší cenu a jistě to výrazně zhorší již špatný stav íránské ekonomiky.

Do zemí EU jde 18 % íránského ropného exportu. Další grafiku k problematice najdete zde.


Hormuzský průliv

Asi 90 % ropy z Perského zálivu a 17 % celosvětově obchodované ropy procházející úzkým Hormuzský průlivem dělá z tohoto místa možná nejdůležitější "choke point" světa. Írán, po KLDR druhý nejdarebáčtější stát světa, leží na jedné straně průlivu a ovládá většinu klíčových a sporných ostrovů ležících v průlivu, z nichž některé získal více (Velký a Malý Tunb) či méně (Abu Musa) agresivní politikou vůči sousedům na druhé straně zálivu. Přítomnost na těchto ostrovech mu usnadňuje zablokování dopravy v průlivu (o mezinárodně-právních aspektech případné blokády se dočtete zde). Teherán již několikrát deklaroval ochotu a schopnost průliv uzavřít, na což upozorňoval zejména v souvislosti s embargy. Jak by na zablokování průlivu zareagovat svět?

Červeně popsané jsou sporné ostrovy v Hormuzském průlivu, které drží Írán

Strýčku Same, zachraň nás!

Írán nemůže v souladu s mezinárodním právem uzavřít průliv. Kapacity k tomu ovšem má a není důvod předpokládat, že právní stránka věci bude jeho rozhodování ovlivňovat. Když na ekonomický nátlak bude Írán reagovat vojensky, je zde stále místo na jednání? Je představitelný výsledek, se kterým by se spokojily všechny strany? Jak dlouho by tato jednání mohla trvat? Bude Saúdská Arábie a ostatní arabské země v Zálivu ochotny čekat na výsledky jednání? Jak bude reagovat Írán na hrozbu vojenského zásahu ze strany USA/NATO/GCC?
Pokud si realisticky odpovíme na předchozí otázky, zjistíme, že po zablokování průlivu bude vojenský konflikt prakticky nevyhnutelný. Rada bezpečnosti OSN rychle svěří NATO a partnerům mandát k prolomení blokády a omezenému zásahu i na pobřeží Zálivu. Další vývoj je obtížné předpovídat, ovšem je pravděpodobné, že se USA budou pokoušet najít podporu k úderu na jaderná zařízení, zejména těm na obohacování uranu, a že ji dostanou.
Je zcela bez pochyb, že pokud dojde k vojenskému konfliktu, Írán blokádu neudrží a bude v řádu dnů na hlavu poražen. Stejně tak je jasné, že naprostou většinu vojenské síly (a proporčně zcela neodpovídající globální distribuci zájmů v Perském zálivu) bude představovat Pátá flotila Spojených států a že bez účasti (či s proporční účastí) USA by bylo prolamování blokády mnohem delší, komplikovanější a především mnohem dražší pro světovou ekonomiku.


neděle 8. ledna 2012

Primárky a kaukusy

Proces výběru kandidátů republikánů i demokratů se obecně nazývá primárkami. Skutečnost je ovšem komplikovanější. Existují totiž dva druhy nominačních klání - vedle primárek také kaukusy. Oboje se podle aktivního volebního práva dělí na uzavřené (právo volit mají pouze registrovaní voliči), otevřené (právo  volit mají všichni) a na různé mezistupně mezi těmito řešeními. Přehlednosti systému zasazuje další ránu odlišnost pravidel průběhu a výběru delegátů jak mezi stranami, tak i mezi jednotlivými státy Unie.
Cílem obou typů voleb je výběr delegátů do celonárodního konventu strany, kde dojde ke skutečné volbě kandidáta dané strany. V případě kaukusů jsou koneční delegáti na konvent vybráni ještě v několika dalších krocích, kdy je jejich počet redukován na počet míst vyhrazený pro daný stát v konventu jejich strany.


Kaukusy (angl. caucuses, česky také volební shromáždění) jsou zvláštní formou volby, kdy se setkají na členové strany a diskutují a následně vysloví určitému prezidentskému kandidátovi podporu.
Kaukusy mají také komplikovaný přepočet na delegáty (video nahoře systém delegace značně zjednodušuje, navíc se liší stát od státu). Proto nyní vidíme u výsledků z Iowy pouze odhady delegátů zvolených do národního konventu za jednotlivé kandidáty.


Primárky (angl. primaries) představují typ volby, který se vážně neodlišuje od klasických voleb známých z České republiky. 

Reakce prvního páru Spojených států na zevrubnou zprávu
o systému amerických prezidentských primárek

Kvalitní a relativně krátký dokument (27 stran) o amerických federálních primárkách (tedy nejen prezidentských) najdete na stránkách Poslanecké sněmovny nebo zde. Tento článek se věnuje prezidentským volbám.

sobota 7. ledna 2012

Úvodních 131 (plus 10) slov


Nominanti vzešlí z primárek 2008
Obama (D) a McCain (R)
Prezident Spojených států amerických bývá často řazen v žebříčcích nejmocnějších lidí světa na první místo. To je jedním z důvodů, proč jeho volba přivádí mimořádnou pozornost. Než se ale stane prezidentem, musí překonat několik překážek. Vedle samotné volby prezidenta je fakticky nezbytné získat nominaci v jedné ze dvou dominantních stran v americkém politickém systému. K nominaci dochází v obou největších stranách prostřednictvím primárek a kaukusů (caucuses/volební shromáždění), které přirozeně táhnou velkou pozornost jak veřejnosti, tak kandidátů a jejich volebních týmů.

Celý maraton výběru nominantů stran začal 3. ledna kaukusy v Iowě, bude pokračovat primárkami v New Hampshiru 10. ledna a končit 26. června v Utahu. Rád bych vás, čtenáře mého blogu, provedl tímto obdobím, podělil se o vlastní postřehy, seznámil vás s taji systému amerických primárek a kaukusů a jejich historií.