pondělí 1. července 2013

Bastiat: Co je vidět a co není vidět

Možná jste si někdy položili následující otázku: "Byli Francouzi vždycky národem dotovaných stávkujících farmářů?" Eseje Frédérica Bastiata napovídají, že minimálně v první polovině 19. století podobné stereotypy mohly platit.

Frédéric Bastiat, který by dnes oslavil 212 narozeniny, byl významným stoupencem klasického liberalismu ve Francii a kritik tehdejších ekonomických a politických poměrů. Jeho vůbec nejznámější dílo je esej Co je vidět a není vidět (PDF, str. 99–147), vřele doporučuji k přečtení (případně shlédněte toto krátké video). Mimochodem, zde již na první stránce navrhuje užitečnou definici dobrého a špatného ekonoma. Podle něj "špatný se přidržuje viditelného účinku, zatímco dobrý bere v úvahu jak účinek viditelný, tak i ty účinky, které je nutné předvídat." 

(zdroj)
V celém eseji se autor věnuje nákladům obětovaných příležitostí (odsud pochází mezi ekonomy známý klam rozbitého okna) a přitom se umně strefuje do všech, kteří oponují volnému trhu, ať už jde o socialisty, protekcionisty, militaristy, luddity či milovníky subvencí "vysokého" umění. Správně jim vyčítá, že nedokáží pochopit problémy, které vyvstanou z jejich "řešení". Pro lepší čtivost Bastiatův text není prosycen jen ironickými poznámkami a povzdechy nad hloupostí jeho myšlenkových protivníků, ale také příklady, jak negativně dopadají zásahy do politiky na obyčejného Francouze Dobroděje Sedláčka (v překladu Jána Pavlíka).

Přestože má ekonomie po Bastiatovi asi 150 let výzkumu, jeho mnohé jeho teze neztrácejí na platnosti. Nakolik se dnešní ne-liberálové dokázali poučit z jeho lekce nechám na vašem posouzení. Ale určitě je záhodno si na něj vzpomenout, až vám někdo bude vysvětlovat, proč jsou důležité stravenky, nebo jak blahodárné bylo Hitlerovo zbrojení.

Na závěr si jen vypůjčím pár jeho citátů. 
"Stát je velká fikce, jejímž prostřednictvím se každý pokouší žít na útraty všech ostatních."
"Existují lidé, kteří si myslí, že loupež ztrácí veškerou svou amorálnost, jakmile se jí dostane legální formy. Co se mne týče, nemohu si představit okolnost více přitěžující."
 „Když se rabování stane způsobem života pro skupinu lidí ve společnosti, časem si pro sebe vytvoří právní systém, který to autorizuje, a morální kód, který to glorifikuje.“
„Neupírám socialistům jejich právo na vymýšlení sociálních konstrukcí, na jejich propagaci, obhajobu a na jejich zkoušení na sobě samých na své vlastní riziko. Upírám jim ale jejich právo na vnucování těchto projektů prostřednictvím zákona – mocí – a na to, aby nás nutili platit jim na ně prostřednictvím daní.“