pátek 25. října 2013

Crony capitalism po česku

Tuším, že poprvé u Miltona Friedmana jsem se setkal s tvrzením, že největšími nepřáteli kapitalismu jsou samotní kapitalisté. Ono to dává smysl. Vlastně každý kapitalista den co den bojuje proti trhu, když se snaží nabízet vyšší kvalitu a nižší ceny než jeho konkurenti. Při zavádění inovací a výzkumu podstupuje rizika, která spolu přináší stres, dlouhou pracovní dobu a třeba i odcizení s rodinou. Být kapitalista holt není žádný med. Pokud se ovšem nedomluvíte s politikem, že vy mu přispějete na kampaň a on vám nazpět protlačí zákony, které potřebujete. Tak se může stát, že zrovna vaše produkty či vaši dodavatelé mají nižší daně, vaši potenciální konkurenti si musí sehnat celou řadu razítek a platit různé zálohy, aby s vámi vůbec mohli začít soupeřit, či se vaše vláda rozhodne že se uchýlí ke starému dobrému protekcionismu. Tento systém přestává být jednoduše kapitalismem a stává se klientelistickým kapitalismem (crony capitalism).

(zdroj)


Tyto výměny službiček mezi politiky a podnikateli se odehrávaly vždycky a všude. Ale většinou to bylo v malých místnostech se zataženými záclonami, sklenkou koňaku a drahými doutníky. Panoval dojem, že takové propojení velkého byznysu s politikou (a nedejbože i s médii) není dobré pro vztahy s veřejností. Andrej Babiš je ale klientelistických kapitalista nové generace. Dokazuje, že všechno je jinak. Tedy alespoň v České republice roku 2013.

Babiš si po čtvrtníčkovsku řekl "NE!" a z klientelismu si udělal politický program. Správně odhadl, že lidi stejně programy nečtou a k solidnímu výsledku mu bude stačit záplava billboardů s Williamem Petersenem z pražského Anděla.


Pro Babiše je z evidentních důvodů nejzajímavější opomínané ministerstvo zemědělství (kolik dokážete vyjmenovat ministrů?). Pro lepší představu toho, jak by mělo za vlády Agrofertu naše zemědělství vypadat by bylo asi nejlepší si poslechnout co na různých místech říká Jaroslav Faltýnek. Faltýnek je člen představenstva Agrofertu, jeho manažer pro externí vztahy (aka lobbyista), pravděpodobný kandidáta na ministra zemědělství a lídr kandidátky ANO 2011 v Olomouckém kraji. Tady máte jedno z jeho videí.


Faltýnek se zdá býti skvělým příkladem toho, proč jsou manažeři mizerní národohospodáři.* Těžko říct, jestli před studenty MENDELU jede svou typickou lobbistickou řeč, za kterou je placen, nebo těm nesmyslům opravdu věří. Ale na tom určitě nakonec vůbec nesejde. Důležité je, že jít na ruku Agrofertu je nijak nekrytý politický program ANO 2011 a jakmile se dostanou do Sněmovny a případně i do vlády, mají i morální povinnost jej prosazovat. Nižší daně pro produkty Agrofertu (10 %), protekcionismus (netarifní opatření), podpora zemědělského exportu, potravinová bezpečnost (Bože, co když nám nikdo na světě nebude chtít prodat vepřové?!), omezení moci řetězců (a posílení moci Agrofertu),...

A já si jen kladu otázku, jestli je to pořád klientelismus, když klient i patron je ta samá osoba.



*Mám rozepsaný blogpost s nejzásadnějšími chybami, kterých se dopustil. Vycházím v něm z eseje Paula Krugmana Competititveness: A Dangerous Obsession (Konkurenceschopnost: Nebezpečná posedlost). Vřele doporučuji nečekat a přečíst si to hned. Krugman umí skvěle psát.