neděle 16. března 2014

Příliš mnoho červených linií

Dne 25. října 1854 se v rámci krymské války odehrála bitva u přístavního města Balaklavy, dnešního dne součásti města Sevastopole. Slabá vojenská jednotka čítající 4,5 tisíce mužů z Británie a Osmanské říše čelila více než pětinásobné přesile Rusů. Přístup do přístavu chránil 93. horalský pěší pluk o síle 500 mužů a hloubce pouhé dvě řady. Velitel jednotky před střetem s ruskou kavalérií údajně řekl svým mužům: "Odsud není kam ustoupit. Musíte zemřít tam, kde stojíte." Pětistovka Skotů v sukních přitakala, že pokud to bude třeba, tak tam zemřou. Část ruské kavalerie se proti skotským červenokabátníkům skutečně vydala, ale po dvou neúspěšných nájezdech to vzdala. Zpravodaj The Times popsal formaci britské pěchoty jako "úzký červený pruh završený linií oceli", tedy puškami s bajonety. To bylo nakonec shrnuto do idiomu "(tenká) červená linie", která je dodnes součástí anglosaského strategického slovníku. Červenou linií je od té doby označována fyzická nebo abstraktní hranice, jež musí být za každou cenu uhájena.

Obraz Tenká červená linie od Roberta Gibba z roku 1881 (zdroj)

Obamovy červené linie

Nejznámější červená linie Obamovy administrativy byla narýsována v Sýrii. Americký prezident několikrát řekl, že překročením červené linie by bylo použití chemických zbraní a takové chování by vedlo k "enormním následkům", či že by to byl "game changer". USA po chemických útocích v Sýrii dělaly víceméně pořád to samé a došlo k jakémusi chemickému odzbrojení Asadova režimu.

To však nebylo jediná situace, kdy ostrá slova vedla k ničemu či téměř ničemu. Rusku Spojené státy vyhrožovaly, že nevydání Snowdena bude mít bezpochyby negativní dopad na vzájemné vztahy a Rusko bude muset nést následky. A nic se nestalo.

V Afghánistánu Obama varoval prezidenta Karzáího, že nepodepsání bilaterální bezpečnostní dohody bude mít za následek stažení amerických vojsk z Afghánistánu. A Karzáí nepodepsal. Výsledek? Prodloužení deadlineu pro podepsání dohody. A podobné případy bychom našli třeba i v Ugandě a nebo Egyptě.

(zdroj)


Západní reakce na Krym

Bez osmi měsíců 150 let po bitvě u Balaklavy začala krymská krize. Americký prezident opět začal chřestit čelistí a 28. února oznámil, že "Spojené státy budou stát s mezinárodním společenstvím v tvrzení, že za jakoukoliv vojenskou intervenci na Ukrajině bude nutné zaplatit." A jak prezident slíbil, tak i splnil. Stojí společně s mezinárodním společenstvím v tvrzení. Nic víc, nepočítáme-li odřeknutí účasti na summitu G8 v Soči a omezení vydávání víz pro osoby, které "ohrožují svrchovanost Ukrajiny".

Putin reagoval na americké varování tak, že požádala parlament o svolení užít ozbrojené síly Ruské federace na území Ukrajiny, dokud se v této zemi neznormalizuje společensko-politická situace". A poté na Krym začala proudit další ruská vojska.

Americký ministr zahraničí Kerry řekl, že se Putinovi může stát, že se dostane do situace, kdy budou zmrazena aktiva ruských podniků či amerických podniků stahujících kapitál z Ruska. Za jakých okolností by se to mělo stát však nikdo neví.

Ale nejde jen o Američany. Podobně aktivní pant a pasivní paže měli i evropští představitelé. A měla by to být právě EU a evropské státy, které povedou hlavní vyjednávací linii. Tento nepořádek se přece děje před našimi, ne americkými vraty.

Evropská "ministryně zahraničí" Ashtonová 1. března označila chování Ruska za nepřijatelné a dva dny později vyzvala Rusko ke stažení vojenských sil. Více než na výzvy a kritiku se EU zatím nezmohla. Nakonec nejtvrdší slova zazněla z úst Merkelové, která slíbila Putinovi "vážné škody, ekonomické i politické", pokud se Rusko bude držet svého kurzu vůči Ukrajině. Dodala, že teritoriální integrita Ukrajiny není téma k diskusi. Evropská unie však kromě zrušení jednání o preferenčním vízovém jednání s Ruskem dosud nic neudělala a čeká se, co bude výsledkem pondělního jednání.

(zdroj)

Chybná strategie

Dávat ultimáta a nakonec se neodhodlat k trestným krokům je chyba. A Spojené státy tuto chybu udělali pod Obamou hned několikrát. Ona to není jen obyčejná hloupost, je tom navíc nebezpečná hloupost. Pokud se takto chováte, vaší oponenti nikdy netuší, kdy jste ochotni ustupovat a kdy už vaši červenou linii myslíte vážně. Pokud Putin získal pocit, že eskalací konfliktu může dosáhnout čehokoliv si zamane, není to chyba jen jeho zahraničně-politické agresivity ale rovněž slabosti USA a EU.

Z těchto problémů se může vytáhnout Západ dvěma způsoby. Buď může začít dodržovat své sliby, nebo své sliby a garance omezí a umožní vytvoření sfér vlivu. Ani jedna možnost není zadarmo, ale současným chováním dodává Západ celému světu pocit, že není o moc víc než jen papírový tygr. Stejně jako Rusko sledovalo, jak se USA zachovalo v Sýrii, tak nyní Čína sleduje chování Spojených států na Krymu. A cena za špatnou reakci může být vysoká.