O zákazu kouření v restauracích II.: Kouření a lidská práva

První část tohoto článku najdete zde.

Založil jsem facebookovou stránku tohoto blogu.

Charly v druhé polovině své článku Private property? napadl kouření v restauracích jako porušování lidských práv. To demonstroval na příkladech nekuřáka, který vstoupil do nekuřácké restaurace a zaměstnance kuřácké restaurace.

Kouření v restauracích v lidskoprávních dokumentech

Listina základních práv a svobod

Pro Českou republiku je nejdůležitějším lidskoprávním dokumentem Listina základních práva a svobod,. která má právní sílu ústavního zákona. Článek 11 (3) stanovuje:

"Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem."

Tento článek dává zákonodárci volnou ruku ve stanovování míry poškozování zdraví. Že kouření v restauracích je porušováním lidských práv z něj nevyplývá.

Článek 26 (3):

Budova ÚS ČR (zdroj)

"Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. (...)"

Tento článek bývá samozřejmě vykládán pružně, protože by odporoval jakékoliv regulaci pracovního trhu. Např. zákaz kuřáckých restaurací by omezoval právo číšníků a servírek získávat si zde prostředky pro své životní potřeby. Ustanovení minimální mzdy zase zakazuje málo kvalifikovaným pracovníkům přijmout nižší než stanovenou mzdu. Btw: O potenciálně škodlivých dopadech takových regulací mluví například Milton Friedman. Realita je trochu složitější, ale o tom snad někdy příště.

Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech

Článek 6 (1) Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech předkládá právo na svobodný výběr povolání.

"Státy, smluvní strany Paktu, uznávají právo na práci, které zahrnuje právo každého na příležitost vydělávat si na živobytí svojí prací, kterou si svobodně vybere nebo přijme, a učiní příslušné kroky k ochraně tohoto práva."

S předchozím článkem je v kolizi hned následující článek 7.

"Státy, smluvní strany Paktu, uznávají právo každého člověka na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky, které zajišťují zejména: (...) b) bezpečné a zdravotně nezávadné pracovní podmínky; (...)"

V podstatě jde o stejný problém jako u LZPS.

Všeobecná deklarace lidských práv

Všeobecná deklarace lidských práv, která však není pro Českou republiku, na rozdíl od ostatních zmiňovaných dokumentů, závazná, v článku 23 (1) obsahuje toto vágní ustanovení:

Každý má právo na práci, na svobodnou volbu zaměstnání, na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky a na ochranu proti nezaměstnanosti.

Evropská úmluva o lidských právech

Budova ESLP (zdroj)

Dalším zajímavým dokumentem mezinárodního práva je Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (Evropská úmluva o lidských právech). Tato úmluva je chráněna Evropským soudem pro lidská práva ve Štrasburku. Dva odstavce článku 1 Dodatkového protokolu EÚLP obsahuje garantuje právo pokojně využívat svého majetku, ale připouštějí v nezbytných případech jeho využívání upravit.

1.  Každá fyzická nebo právnická osoba má právo pokojně užívat svůj majetek. Nikdo nemůže být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu a za podmínek, které stanoví zákon a obecné zásady mezinárodního práva.

2.  Předchozí ustanovení nebrání právu států přijímat zákony, které považují za nezbytné, aby upravily užívání majetku v souladu s obecným zájmem a zajistily placení daní a jiných poplatků nebo pokut.

V článku 1 Protokolu se nepíše, že kouření by bylo proti lidských právům, ale jen to, že zákaz kouření proti lidským právům není.

Evropská sociální charta

Posledním a zcela nejpřímějším dokumentem, který dává kouření v pracovním prostředí do souvislosti s lidskými právy je Evropská sociální charta. Charta přiznává pracujícím práva na "bezpečné a zdravé pracovní podmínky", přičemž na stát uvaluje povinnost "odstraňovat rizika, která jsou spojená s nebezpečnými nebo nezdravými povoláními, a tam, kde nebylo dosud možné odstranit nebo dostatečně snížit tato rizika, poskytovat buď zkrácení pracovní doby nebo dodatkovou placenou dovolenou pracovníkům v takových povoláních," a přijímat opatření zaměřená zejména na: "1. v co nejvyšší možné míře odstranění příčin nemocí, 2. poskytování poradenských a vzdělávacích služeb na podporu zdraví a zvýšení odpovědnosti jednotlivce v záležitostech zdraví, 3. co největší prevenci epidemických, endemických a jiných nemocí a úrazů."

Kolize

Jakožto ne-právník si nejsem zcela jist výše zmíněné kolize rozřešit. Na základě kurzů základů práva se domnívám, že se uplatňuje pravidlo lex specialis derogat generali (zvláštní úprava má přednost před normou obecnější) v prospěch práv na bezpečné a zdravotně nezávadné pracovní podmínky (a v neprospěch práva na svobodnou volbu povolání).  Lex posterior derogat priori (úprava pozdější má přednost před úpravou dřívější) by se možná dal aplikovat mezi články jednoho dokumentu, protože úpravy, které by se daly interpretovat v podporu zakázání kouření se nachází až pod články hájící soukromé vlastnictví a svobodnou volbu povolání.

Každopádně v Charlyho prospěch mluví (pouze v případě zaměstnance, nikoliv návštěvníka kuřácké restaurace) maximálně MPHSKP a ESCh. Proč si myslím, že by nás to přesto nemělo trápit, napíšu v dalším příspěvku.

Kontrolní mechanismy

Je však zajímavé, že přestože tyto dokumenty často mají kontrolní mechanismy - LZPS má Ústavní soud, EÚLP má Mezinárodní soud pro lidská práva a ESCh má Evropskou komisi pro sociální práva - a přesto, alespoň co se mi podařilo najít, Česká republika nečelila ze strany těchto institucí kritice, že díky absencí zákazu kouření v restauracích porušuje lidská práva. (To může být nedostatečnou rešerší a jsem velmi ochotný ustoupit v případě, že se mi někdo doloží opak.) Nejsem si jist jestli je tím, že čeští protikuřáčtí aktivisté jsou neuvěřitelně pasivní, či tím, že k těmto stížnostem nejsou žádné oprávněné důvody.

Co jsou lidská práva?

Možná ale čtenáři tohoto textu mají vlastní pojetí lidských či přirozených práv a lidská práva považují za něco víc, než jsou jen články sepsané, podepsané a ratifikované v dokumentech výše. Pokud tomu tak je, napadá mě jen jedno další pojetí lidských práv. Totiž chápání lidských práv jako nějaké "skutečné" přirozené objektivní transcendentní skutečnosti. (Z tohoto základu vychází také výše vypsané dokumenty. Stačí si přečíst preambule LZPS nebo VDLP.) Nemyslím si, že pro ateisty (většina čtenářů), kteří by měli být k jakékoliv transcendenci skeptičtí, by mělo být takové pojetí lidských práv přijatelné. Je zcela na místě říct, že lidská práva jsou asi tak skutečná jako božstva. Přesto chápu jak nesmírně lákavé pro většinu lidí toto chápání lidských práv je. Dává munici odpůrcům nacistů, kuřáků v restauracích a komunistů. Přičemž ke 2/3 z nich mám velmi silný osobní odpor. Ti všichni se protiví nějakému nadřazenému principu a proto jsou špatní. Je to sice hezké, ale postrádá to jakýkoliv argument. Pokud však stále věříte v lidská práva, nesmutněte. Podle SMBC takto vypadá 99 % filosofických debat.

Pokud jsem skutečně těmi dvěma pojetími lidských práv (1. právně závazné normy; 2. přirozené principy) vyčerpal veškeré možnosti, debata o nich a kouření se může vydat třemi směry:

1. Pokud jsou lidská práva pouze právní normy, jde o právnickou debatu, ke které si necítím být dostatečně erudovaný. Nechci se do ní pouštět, a i kdyby mi bylo nespornými právními argumenty dokázáno, že neexistence zákazů kouření v restauracích vede k porušování lidských práv, můj jediný závěr by byl, že máme v našem právním řádu více špíny, než jsem si myslel.
2. Pokud existují nějaká přirozená lidská práva, potřeboval bych předložit argumenty, které by mě donutily tomu uvěřit. A nejen to. Potřeboval bych vysvětlit, proč vedle práva na život a práva nežít v otroctví (které by mezi lidská předpokládám patřily) jsou také práva vztažená k problému kouření v restauracích.
3. Otázka lidských práv nemá v debatě o kouření v restauracích co dělat. Nepřímé přirovnání kuřáků a některých hospodských k Pol Potovi či Karadžićovi prostě není košér.

Závěr

Domnívám se tedy, že pokud odmítneme nadpřirozenost lidských práv (ano, včetně práva na soukromé vlastnictví, které tu hájím), tak bychom měli také přestat operovat s termínem lidská práva. Technicky vzato je ta debata legitimní, ale ta dvě slova jsou zatížena takovým emocionálním nábojem, že působí spíše jako apel na city, než seriózní argument. Kromě toho, že to ukazuje do jaké absurdní šíře se debata o lidských právech dostala. Ve své argumentaci v dalších částech se budu soustředit na otázku, zdali je či není zákaz nebo absence zákazu kouření v restaurací v souladu se zásadou "svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého", ke které se hlásí i Charly.