Zobrazují se příspěvky se štítkemindexy. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemindexy. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 26. listopadu 2013

Česká republika v indexech (III.)

V prvním díle této série jsem zaměřil srovnání České republiky se světem v některých ekonomických ukazatelích. Ve druhém díle jsme srovnali se světem stav naší demokracii a stabilitu státu. Nyní si posvítíme na korupci.


Corruption Perceptions Index (Index vnímání korupce)

CPI je žebříček zemí, který měří korupci a je nejcitovanějším a nejrespektovanějším indikátorem v této oblasti. Od roku 1995 jej každoročně vydává Transparency International. Korupce je definována jako zneužití politické moci v soukromý prospěch. Jak již z názvu vypovídá, Index ani tak neměří skutečnou korupci, jako přesvědčení o tom, že korupce existuje, což značně limituje jeho vypovídací schopnost. Jeho metodika je však sofistikovanější než pouhé dotazníky na ulici a proto si alespoň určitou pozornost zaslouží. Do roku 2012 výsledky vycházely z relativního umístění v dílčích částech, což mělo za následek, že CPI nevypovídal mezi lety ani tak zlepšení či zhoršení situace v konkrétní zemi, ale spíše o relativní zlepšení či zhoršení situace vůči ostatním zemím. Větší vypovídací hodnotu má tedy srovnání mezi zeměmi v jednom roce než jedné země v rozdílných letech.

Zatímco v předchozích výsledcích vycházela Česká republika lépe než ostatní země Visegrádské čtyřky (Česko, Slovensko, Polsko, Maďarsko), nyní je tomu jinak. Polsko i Maďarsko v roce 2012 skórovaly lépe než Česko a zaostává za námi jen Slovensko. Ve srovnání mezi zeměmi Evropské unie se s Lotyšskem dělíme o 20. a 21. místo z 27. Přitom v HDP na obyvatele v paritě kupní síly jsme na lepším 16. místě. V kontextu celého světa jsme na 44.-47. místě ze 176 zemí. To naznačuje, že korupce je v Česku skutečný problém.


Ano, Česko je na tom hůře než Botswana (zdroj)

Global Corruption Barometr (Globální barometr korupce),

Výsledky GCP jsou získávány klasickou dotazníkovou metodou a vypovídají o přesvědčení veřejnosti o zkorumpovanosti jednotlivých institucí. Co z dat pro Českou republiku vyčteme? Češi považují za nejvíce zkorumpované politické strany (73 % věří, že jsou zkorumpované či velmi zkorumpované), hned v závěsu za nimi jsou úředníci a veřejní představitelé (71 %). Naopak nejmenší nedůvěru mají ateističtí a apatičtí Češi v církve (17 %) a neziskovkám (20 %). Uplácení v posledních 12 měsících přiznalo 15 % Čechů v případě zdravotnictví a 13 % v případě jednání s úředníky vydávající povolení a registrace (Registry & Permit services – přeložte si to jak chcete). 

U bratrů Slováků je situace jiná. Za nejzkorumpovanější sektor považují soudnictví, kterému nevěří 69 % lidí (u nás 52 %). Dále je u východních sousedů považována za velmi problematická situace u veřejných představitelů a úředníků (66 %) u politických stran (64 %). Slováci mají nejméně špatný vztah k neziskovkám (26 %) a armádě (30 %). Uplácení lékařů přiznalo 28 % lidí a podobně si pomohlo opět u povolení a registrací 19 %. Slováci i ve všech dalších 6 sledovaných kategoriích přiznávali uplácení častěji než Češi.

Největší rozdíly v procentních bodech byly u armády. Kdy Slováci jsou podezřívaví ve 30 %, zatímco Češi v 47 %. Obrácená situace je ve zdravotnictví. To považuje za zkorumpované 63 % Slováků a jen 43 % Čechů.

Česká republika se ve své nedůvěře v politické strany
může hrdě zařadit mezi většinu vyspělých zemí (zdroj) 
Zato Slováci jsou stále mentálně hluboko na Východě
Závěr

Pokud vám někdo řekne, že má Česko vážný problém s korupcí, nelze nad tím jen jednoduše mávnout rukou. Na druhou stranu, pokud bychom se podívali na statistiky přiznaných úplatků a domněnek o zkorumpovanosti ostatních získáme trošku lepší obrázek. Na Slovinsko či Estonsko, se kterými bychom se měli měřit, nemáme. Ale třeba Lotyšsko a Litva, které s námi okupují podobné pozice v Indexu vnímání korupce podávají viditelně horší výkony.

neděle 5. května 2013

Česká republika v indexech (II.)

Založil jsem facebookovou stránku tohoto blogu.


V prvním díle této série jsem zaměřil srovnání České republiky se světem v ekonomických ukazatelích. Pro tentokrát se zaměřím na ukazatele, které se soustředí spíše na českou politiku v mezinárodním srovnání.

Democracy index (Index demokracie)

Pravděpodobně nejznámějším ukazatelem demokracie je Democracy index vydávaný každoročně Economist Intelligence Unit. Celkové hodnocení Democracy indexu se skládá z pěti dílčích ukazatelů:  volební proces a pluralismus, fungování vlády, politická participace, politická kultura a občanské svobody. Lze tedy vidět, že index nám hodnotí nejen samotný průběh volby a politickou soutěž, ale také svobodu či efektivitu vládnutí, které nemusí mít s demokracií v užším smyslu vůbec nic společného. 

Česká republika se umístila vedla velmi dobře. Podle posledních veřejně dostupných dat z roku 2010, je naše demokracie na 16. místě ze 167 zemí. To nás řadí bezpečně do 26-členné skupiny "plných demokracií", Z evropské sedmadvacítky jsme se umístili na 10. místě a nechali jsme za námi všechny státy Visegrádské čtyřky (ČR, SR, POL, HUN) nebo také například Francii. ČR velmi dobře skórovala v kategoriích volebního procesu a pluralismus a občanských svobod. Poněkud slabšího hodnocení jsme se dočkali u politické kultury. Dolů nás především táhla malá efektivita vládnutí a nízká míra politické participace.

Democracy Index v roce 2010 (zdroj)

Freedom in the World (Svoboda ve světě)

Dalším hodnocení svobody vydává Freedom House pod názvem Freedom in the World. Ten hodnotí zvlášť politická práva a občanské svobody. Politická práva se skládají z hodnocení volebního procesu, politického pluralismu a participace a fungování vlády. U občanských svobod je sledována svoboda projevu a vyznání, práva na sdružování, vláda práva a osobní práva. Hodnocení se pohybuje na ose od 1 (nejlepší) do 7 (nejhorší). Hodnocení bývají užívány buď celé nebo půlová čísla.

Česká republika má od roku 2005 dokonalá hodnocení jak u politických práv tak i u občanských svobod. Ani jedno není v Evropské unii úplnou samozřejmostí. Itálie a Irsko a Řecko získaly v posledních letech v některém ohledu dvojkové hodnocení a u zemí, které vstoupily do EU od roku 2004 vidíme dvojky poměrně často.

Stav v roce 2013. Zelené země jsou hodnoceny jako svobodné,
žluté jako částečně svobodné a fialové jako nesvobodné. (zdroj)

Failed States Index (Index selhávajících států)

Tento ukazatel vydávaný think tankem Fund for Peace a časopisem Foreign Policy hodnotí do jaké míry stát selhává. Tento index také slouží k odhadu, které země jsou nejvíce náchylné k občanské válce.  Index se skládá ze 12 dílčích ukazatelů pokrývající společenskou, ekonomickou i vojensko-politickou oblast.  Jsou to tyto: demografické tlaky, uprchlictví, existence pomstychtivých skupin či paranoia, chronický odliv "mozků", nerovnoměrný rozvoj jednotlivých skupin, strmý hospodářský pokles, kriminalizace a delegitimizace státu, postupné zhoršování veřejných služeb, zrušení vlády práva a široké porušování lidských práv, nekontrolovatelné bezpečnostní složky, vzestup skupinových elit, intervence vnějších aktérů.

Ze 177 hodnocených zemí je Česká republika na 23. místě. Opět máme lepší celkový výsledek než ostatní země Visegrádské skupiny a porazili jsme třeba i Japonsko nebo Itálii, na druhou stranu stojíme například za Portugalskem. V perspektivě Evropské unie jsme přesně uprostřed, na 14. místě. Podle dat z roku 2012 je největším problémem ČR "strmý hospodářský pokles", byť v našem případě by bylo přesnější mluvit o stagnaci. Česká republika loni dosáhla vůbec nejlepšího výsledku od roku 2006, kdy byla do žebříčku zahrnuta.

FSI slovně rozlišuje státy do pěti skupin: velmi bezpečné, bezpečné, hraniční, ohrožené a kritické. ČR byla zařazena. Naše skóre nás řadí k "bezpečným" zemím.


Mapa světa s hodnocením selhání státu (zdroj)

Závěr

Democracy Index řadí Českou republiku k nadstandardním demokraciím v Evropské unii, studie Freedom in the World nás hodnotí jako jednu z velmi demokratických a svobodných společností a Failed States Index nás řadí mezi průměrně stabilní evropské země. Pokud bychom očekávali od naší země výsledky odpovídající její hospodářské úrovni, měli bychom být překvapení, že ČR se nenachází na 16. místě v EU a 36. místě na světě. V žebříčcích Democracy Index a Failed States Index, které umožňují srovnání, si vedeme mnohem lépe.

úterý 4. prosince 2012

Česká republika v indexech (I.)

Založil jsem facebookovou stránku tohoto blogu.

Mnohé think tanky a NGOs vytvářejí pro oblast, kterou se zabývají, různé indexy. Tyto indexy vznikají agregací dat a jejich výsledkem je zpravidla hodnota, která popisuje nějaký složitý koncept - např. demokraci, ekonomickou svobodu, stabilitu či životní úroveň. Dnes ovšem začněme mimo takto úzce definované indexy a podívejme se na naši ekonomickou úroveň a rozdělení bohatství a příjmů ve společnosti.
((Přestože cituji podle Wikipedie, data by měla být přesná. Používám jen data, která jsou ve Wiki řádně ocitována a zdroje považuji za důvěryhodné. Jejich korektnost si můžete zkontrolovat v poznámkovém aparátu na Wikipedii.))

Hrubý domácí produkt v paritě kupní síly na osobu /Wikipedia/

Standardním postupem při zjišťování vyspělosti nějaké země, státu či provincie, je vyhledání si hrubého domácího produktu na obyvatele v paritě kupní síly (HDP PKS/os.). Parita kupní síly má tu výhodu, že bere v potaz rozdíl v mezi cenovými hladinami a ukazuje nám tedy, kolik si toho lidi můžou v dané zemi za svou mzdu reálně koupit. Pokud tedy chceme srovnávat se srovnatelným, domnívám se, že právě země s podobným HDP PKS/os. bychom měli brát v úvahu.
ČR se mezi zeměmi OSN na 38. místě, tj. asi 2,5násobek globální HDP PKS/os. Ve světovém srovnání je to dobrý výsledek - OSN má 193 členských zemí. V rámci Evropské unie je to už horší - tam dosahujeme pouze na 80 % průměrné hodnoty a jsme celkově na 16. místě z 27.
Země s nejvyšším HDP PKK/os. je Lichtenštejnsko, následuje Katar (2.), Lucembursko (3,), Monako (4.), a Singapur (5.).  Druhou zemí EU (po LUX) je Nizozemsko na 11. místě a první zemí s populací nad 10 milionů obyvatel jsou 8. Spojené státy. Posledních pět míst nepřekvapivě okupují africké země Burundi, Somálsko, Libérie, Zimbabwe a Demokratická republika Kongo.
Bohatší než Češi jsou Slovinci, Novozélanďané a Bahrajnci (35. - 37.). O něco chudší jsou obyvatelé Ománu, Řecka a Malty (39. - 42.). Všechny ostatní země Visegrádské čtyřky jsou chudší (Slovensko 46.,  Polsko 48. a Maďarsko 50.)

Distribuce příjmu (Giniho index) /Wikipedia/

Giniho index se používá v ekonomii používá nejčastěji k měření distribuce (rozdělení) bohatství nebo příjmů v populaci. Pro lepší vysvětlení doporučuji prohlédnou těchto pár slidů Katedry ekonomie VŠE. K problémům s Gini indexem jako analytickým nástrojem opět odkazuji na Wikipedii. Obrázek níže vysvětluje, že čím nižší číslo nám Giniho index dá, tím je rozdělení rovnější. Při hodnotě nule má celá populace stejnou hodnotu příjmu či bohatství, při hodnotě 1, drží všechen příjem či bohatství 1 člověk.

Grafického znázornění Lorenzovy křivky. (zdroj, větší formát)
Ve ekonomii se zpravidla akcentuje více distribuce příjmů. Výsledky jsou poměrně známé a předvídatelné. Typicky rovnostářskými zeměmi (po zdanění a sociálních transferech) jsou severské země a země střední Evropy. Podle OECD byla Česká republika na konci první dekády 21. století  byla s hodnotou 0,26 čtvrtou nejrovnostářštější z těchto 34 vyspělých zemí (a třetí v EU). Před námi bylo jen Slovinsko, Dánsko a Norsko, za námi bylo i Slovensko (5.) a dokonce i Finsko (7.) se Švédskem (8.).
Mezi zeměmi OECD s největší nerovností příjmů (s hodnotami 0,38-0,5) Spojené státy, Turecko, Chile a Mexiko (řazeno od relativně nejmenší nerovnosti po největší nerovnost). Obecně je pak distribuce příjmů nejnerovnější v chudých afrických a asijských zemích, ale ani to není bez výjimky.

Distribuce bohatství (Giniho index) /Wikipedia/

Mladším a opomíjeným bratříčkem distribuce příjmů je distribuce bohatství. Hodnoty, které objevujeme ve statistikách se mohou zdát silně kontraintuitivní, zejména proto, že se velmi těžko hledá souvislost mezi distribucí bohatství a distribucí příjmů. Zdravý rozum (?) by napovídal, že mezi těmito dvěma hodnotami bude silná pozitivní korelace - bohatství je vlastně jen součet příjmů za dlouhou dobu. Data však nic takového neukazují.
Například data z přelomu tisíciletí (str. 50-55) ukazují, že Dánsko, dnes země s nejrovnějšími příjmy, má jednu z největších nerovností v distribuci bohatství na světě, dokonce i mírně větší než Spojené státy (obě asi 0,8). Velmi vysokou míru nerovnosti bohatství má Švédsko, to se pohybuje někde mezi Saúdskou Arábií a Mexikem (okolo 0,74).
Česká republika byla ovšem s hodnotou 0,63 opět jednou z nejrovnostářštějších zemí světa. Z asi 150 zemí se umístila na celkovém 11. místě, což rovněž znamená 7. místo v OECD a 5. místo v EU.
Nejrovnoměrnější rozdělení bohatství je ve východoasijských ekonomikách - Japonsko, Čína, Jižní Korea a Macau. Další rovnostářské země jsou Španělsko, Irsko, Itálie a, světě div se, Jemen.

Závěr
My, Češi, nejsme chudí. V porovnání s EU patříme mezi chudší státy, ale v globálním pohledu jsme se narodili na velice přívětivém kousku planety. Volání po švédské ekonomické rovnosti z pozic levice je nesmysl. Podle mnohých autorů (včetně citované databáze OECD) je rozdělení příjmů po zdanění a sociálních transferech v Česku jedno z nejrovnějších na světě, dokonce ještě rovnější než právě ve Švédsku. Pokud bychom tedy chtěli dosáhnout stejných hodnot, nejspíše bychom museli sáhnout po skutečně rovné dani nebo omezit přerozdělování. A pokud jde o distribuci bohatství, věřím, že žádný člověk zleva a jen málo lidí zprava by si zvolilo za cíl své hospodářské politiky vyrovnání se "švédskému modelu."
Pro lepší pochopení, jak velmi rovnostářská země jsme, je dobré vytvořit dvě tabulky. V první budou seřazeny země podle nerovnosti příjmů, s tím, že první bude nejrovnostářštější. Do druhé tabulky seřadíme země od nejbohatší po nejchudší podle HDP PKS/os. Nyní vložme do tabulky například země EU. Pokud bychom měli být tak bohatí jako jsme rovní v příjmech, žili bychom si jako v Rakousku. Pokud bychom místo EU vložili do tabulky země OECD, tak jsme na tom ještě o trochu lépe, na úrovni Nizozemska.
Rozdíly mezi chudými a bohatými rozhodně nejsou českým problémem.