Lekce z Clausewitze o Ukrajině

Po včerejším jednání francouzského prezidenta Hollanda a německé kancléřky Merkelové v Moskvě o situaci na Ukrajině se francouzský prezident vyjádřil takto:

"Myslím, že je to jedna z posledních šancí... Jestliže se nám nepodaří dosáhnout trvalé mírové dohody, velmi dobře víme, jaký bude scénář. Má jméno, říká se tomu válka"

A já se přirozeně ptám, co tím, sakra, Hollande myslí? Chce říct, že na Ukrajině teď neprobíhá válka? Že je snad příměří? Vždyť se bojuje a fronta se pomalu pohybuje směrem na západ. A intenzita bojů opět roste. Jen se podívejte na mapy níže.

Mapa bojů na východní Ukrajině. Vlevo je situace k 6. lednu, vpravo k 6. únoru 2015.
Pro srovnání doporučuji otevřít proklikem na datum obě mapy v nových záložkách
a poté střídavým výběrem záložek sledovat změny.

Opravdová válka

Ve válce v Donbassu podle OSN zemřelo už přes 5 000 lidí. Mnohem více bylo zraněno a přes milion lidí bylo nuceno opustit své budovy. A ano, mezi obětmi bojů jsou i ruští turisté.

Last: "The Russian Dept of Tourism has declared Ukraine its most dangerous destination. Many Russian tourists have disappeared there."

— Garry Kasparov (@Kasparov63) 1. Únor 2015

Pokud by Hollande tvrdil, že na Ukrajině není válka, tak je evidentně mimo realitu. Ale to zřejmě neměl na mysli. To lze odhadnout i z jeho varování před odletem do Moskvy.

„Nyní jsme ve válce, a ta válka by se mohla stát totální válkou.”

Takže se zdá, že tím Hollandovým scénářem z první citátu je opravdová či snad totální válka. Co to ale znamená? Chce snad francouzský prezident říct, že je připraven, v případě pozvání z Kyjeva, poslat francouzské vojáky bojovat o Doněck? Blbost.

Páky na Kreml

Západ má po ruce další nástroje mimo válku, kterými může eskalovat konflikt, pokud si to bude přát. Sankce můžou být širší. Evropa může použít jadernou zbraň mezi ekonomickými sankcemi, odříznutí ruských bank od systému SWIFT. Nebo prostě začít vyzbrojovat Ukrajinu smrtícími prostředky, nejen helmami, neprůstřelnými vestami a spacáky.

Západ má ještě pěkných pár triků v rukávu. Ale pokud není ochoten je na Moskvu vytáhnout, jakékoliv varování před eskalací do totální války je nevěrohodné a... trapné. O tom, že separatisté na východě mají přímou a rozsáhlou podporu Ruska není pochyb. Rusko je v tom konfliktu až po uši a rozhodně nejde o vnitřní ukrajinskou záležitost. A Ukrajina prohrává? Proč by tedy neměl Západ podpořit stejným způsobem i Ukrajinu? Alespoň do té míry, aby dokázaly zastavit postupující vojska DLR a LLR.

Západní politici se nejspíše obávají, že vyzbrojení Ukrajiny by donutilo Rusko buď zvýšit ruskou podporu povstalcům, nebo by vedlo k velké a otevřené invazi na Ukrajinu. Pokud si odmyslíme jaderné zbraně a ropu a plyn, Rusko nemá kam jinam eskalovat. Ale má co ztratit. Přes veškeré stereotypy o ruské duši, která údajně trpělivě snáší strádání a represi, myslím, že posledních třicet let nám říká něco jiného. Ekonomický kolaps Sovětského svazu znamenal politický kolaps Sovětského svazu. A ekonomický kolaps Jelcinova Ruska předcházel vzestupu Putinova Ruska. Ruska, které vyrostlo rostoucích cenách ropy, vyšších mzdách a kvalitnějším spotřebním zboží. Nikoliv na masochistickém utrpení. Kreml si toho je snad vědom a nebude riskovalo naprostý rozvrat ekonomiky, jen kvůli tomu, že Západ Kyjevu poskytl výzbroj.

KALova karikatura pro The Economist z března 2014,
kdy byly ceny ropy ještě nahoře (zdroj)

Putin chce mír

Merkelová před pár dny v Budapešti prohlásila, že "věří, že tento konflikt nemůže být vyřešen vojensky". To je výborný názor, pokud ji zastávají všechny strany konfliktu. Problém s touto pozicí krásně shrnul James Nixey z Chatham House:

“If you think that the only solution is a diplomatic solution while Russia is trying to impose a military solution then you’re going to lose.”

Jak vidíme na mapách, tak Ukrajina je v defenzívě. A pokud zároveň budou ukrajinská vojska ustupovat a Západ bude mluvit o diplomatických řešeních, dostáváme se do situace, kdy je konečně si připomenout Clausewitze:

"War serves the purpose of the defense more than that of the aggressor. It is only aggression that calls forth defense, and war along with it. The aggressor is always peace-loving (as Bonaparte always claimed to be); he would prefer to take over our country unopposed. To prevent his doing so one must be willing to make war and be prepared for it. In other words it is the weak, those likely to need defense, who should always be armed in order not to be overwhelmed. Thus decrees the art of war."

Ano, i Putin rozhodně upřednosňuje jednání na Ukrajině. Čím déle, tím lépe. Hlavně, když to bude znamenat, že se Západ nepokusí řešit problém vojensky.

Pokud se vám nechtěl číst celý citát,
tady máte to podstatné v jiném překladu (zdroj)

Jak se peče dohoda 

Z hodin, které se věnovaly řešení konfliktu a z dějin mezinárodních vztahů, si pamatuji dvě důležité poučky. První poučka je, že nejdůležitější fází konfliktu, je tzv. mrtvý bod. Tj. situace, kdy si jsou obě strany vědomy, že nedokážou dosáhnout všech svých cílů (získat zpět pod kontrolu Donbass vs. získat /dočasnou/ nezávislost a uznání), a že prodlužování konfliktu není v zájmu ani jedné strany. Právě v této situaci dojde nejspíše ke stabilní dohodě. Pokud by došlo k dohodě, kdy má jedna strana očividně navrch a ona dohoda nerespektuje její potenciál, tato strana dohodu dříve či později poruší. Druhá poučka je, že na konci válka nezáleží na ničem víc, než na tom, kde stojí jací vojáci. Asi nejslavnějším příkladem je srovnání "procentuální dohody" mezi Stalinem a Churchillem s rozdělením světa po druhé světové válce.

Procentuální dohoda: Kus papíru, který má
menší význam než jeden otisk vojenské boty
sovětského vojína (zdroj)

Dokud Ukrajině nebudou dodány prostředky pro účinnou obranu, DLR, LLR a Rusko nebudou mít důvod ukončit ofenzivu a začít vážně jednat o ukončení konfliktu. Navíc se s postupem času posiluje jejich vyjednávací pozice. Ani jedno není dobře.

S čím včera do Moskvy přiletěla Merkelová s Hollandem nikdo neví. Což je asi dobře. Pokud dali Putinovi dobrou nabídku, které obsahovala jak cukr tak bič, tak by mohli mít šanci na úspěch. Dokud nebyla Putinovi veřejně dána žádná ultimáta, může svou podporu rebelům z Donbassu stáhnout a uplatnit svůj vliv na ně, aniž by riskoval velké ztráty na prestiži. Pokud se tak ale nestane a Berlín s Paříží by měli něco udělat. Přijít s novým a bolavým kolem sankcí, vyslovit podporu americkým dodávkám zbraní či se do vyzbrojování přímo zapojit. Jestli se nic podstatného nestane, Západ zvládá tuto krizi špatně.

Neslušná slovíčka v konfliktu na Ukrajině

Je několik slov, kterým by se měl slušný člověk vyhnout, když mluví o konfliktu na Ukrajině. Tato slova ničí jakoukoliv diskusi, protože působí na emoce a špatně vystihují situaci. Nejčastější a nejvíce zavádějící z nich jsou označení terorista pro povstalce, junta pro ukrajinskou vládu a fašista pro kohokoliv kdo podporuje kyjevskou moc. Dneska se podíváme na první dvě z nich.

Terorista

Známé úsloví zní: "Pro někoho terorista, pro jiného bojovník za svobodu". Terorismus má až příliš mnoho definic. Některé jsou příliš široké, některé příliš úzké a některé dokonce oboje zároveň. Podle mě je jednou z dobrých definic terorismu ta, kterou vytvořil brněnský politolog Miroslav Mareš:

"Terorismus je použití agresivního a excesivního násilí (anebo hrozba použitím takového násilí), které je naplánováno s dominantním účelem vyslat vážné zastrašující poselství zřetelně většímu počtu lidí (cílovému publiku) než pouze těm, kteří jsou primárními násilnými akty nebo hrozbami bezprostředně poškozeni."

Když to přeložíme do češtiny, tak můžeme říct, že teroristům nejde o primárně o kontrolu území a ničení bojové síly nepřítele, jako spíše vzbuzování strachu a ničení bojové morálky na straně nepřátel. Toho se snaží teroristé dosáhnout například vybuchujícími auty na rušných ulicích nebo třeba i sestřelováním civilních letadel. Když už mluvíme o letadlech, tak i pokud se prokáže, že let MH17 byl opravdu sestřelen protiletadlovým systémem BUK, tak to nedělá z lidí s prstem na tlačítku teroristy. Teroristé mají nějaké požadavky, očekávají od druhé strany nějaké ústupky, apod. Lidé možná získali po pádu malajsijského letadla strach z létání, ale žádné konkrétní "zastrašující poselství" nebylo v případě MH17 vysláno.

Kyjevská vláda slovo terorista evidentně nadužívá. Separatisté neužívají teroristických taktik a nesledují teroristickou strategii. Název "protiteroristická operace", který pro válku na východě země Kyjev užívá je zavádějící a jejím cílem je vzbudit (další) negativní emoce vůči povstalcům.

Nutno poznamenat, že ne všechny způsoby porušení válečného práva jsou nutně terorismem a tedy, když odmítám slovo terorista po povstalce, neznamená to, že schvaluji způsob jakým bojují.

Takhle válka na Ukrajině nevypadá (zdroj)

Junta

Prorusky orientovaný internet a Vladimír Putin často referují o kyjevské vládě jako o juntě. Když se řekne junta, tak každému asi naskočí spojení "vojenská junta", tedy politický systém, kdy stát řídí skupina vojenských důstojníků. Jedním z nejznámějších příkladů junty byla Pinochetova v Chile nebo nedávno rozpuštěná junta v Myanmaru/Barmě. Poslední junta vznikla nedávno, v květnu letošního roku, když po dlouhé politické krizi v Thajsku vojáci provedli puč a sestavili "Národní radu pro mír a pořádek".

Takhle vypadá junta (zdroj)

Pro Jaceňukův kabinet se prostě termín junta nehodí. Pokud byl v porevoluční ukrajinské vládě nějaký voják, tak to byl vždy maximálně ministr obrany. I pokud se podíváte například na fotky členů Yaceňukova únorového kabinetu, najdete tam pod číslem 8 první a poslední vojenskou uniformu. Podobně jak u "terorismu" separatistů platí i u "junty", že kdo používá tento název, tak je buď blbej nebo navedenej.

Takhle vypadá civilní vláda (zdroj)

O fašistech zase příště...

Příliš mnoho červených linií

Dne 25. října 1854 se v rámci krymské války odehrála bitva u přístavního města Balaklavy, dnešního dne součásti města Sevastopole. Slabá vojenská jednotka čítající 4,5 tisíce mužů z Británie a Osmanské říše čelila více než pětinásobné přesile Rusů. Přístup do přístavu chránil 93. horalský pěší pluk o síle 500 mužů a hloubce pouhé dvě řady. Velitel jednotky před střetem s ruskou kavalérií údajně řekl svým mužům: "Odsud není kam ustoupit. Musíte zemřít tam, kde stojíte." Pětistovka Skotů v sukních přitakala, že pokud to bude třeba, tak tam zemřou. Část ruské kavalerie se proti skotským červenokabátníkům skutečně vydala, ale po dvou neúspěšných nájezdech to vzdala. Zpravodaj The Times popsal formaci britské pěchoty jako "úzký červený pruh završený linií oceli", tedy puškami s bajonety. To bylo nakonec shrnuto do idiomu "(tenká) červená linie", která je dodnes součástí anglosaského strategického slovníku. Červenou linií je od té doby označována fyzická nebo abstraktní hranice, jež musí být za každou cenu uhájena.

Obraz Tenká červená linie od Roberta Gibba z roku 1881 (zdroj)

Obamovy červené linie

Nejznámější červená linie Obamovy administrativy byla narýsována v Sýrii. Americký prezident několikrát řekl, že překročením červené linie by bylo použití chemických zbraní a takové chování by vedlo k "enormním následkům", či že by to byl "game changer". USA po chemických útocích v Sýrii dělaly víceméně pořád to samé a došlo k jakémusi chemickému odzbrojení Asadova režimu.

To však nebylo jediná situace, kdy ostrá slova vedla k ničemu či téměř ničemu. Rusku Spojené státy vyhrožovaly, že nevydání Snowdena bude mít bezpochyby negativní dopad na vzájemné vztahy a Rusko bude muset nést následky. A nic se nestalo.

V Afghánistánu Obama varoval prezidenta Karzáího, že nepodepsání bilaterální bezpečnostní dohody bude mít za následek stažení amerických vojsk z Afghánistánu. A Karzáí nepodepsal. Výsledek? Prodloužení deadlineu pro podepsání dohody. A podobné případy bychom našli třeba i v Ugandě a nebo Egyptě.

(zdroj)

Západní reakce na Krym

Bez osmi měsíců 150 let po bitvě u Balaklavy začala krymská krize. Americký prezident opět začal chřestit čelistí a 28. února oznámil, že "Spojené státy budou stát s mezinárodním společenstvím v tvrzení, že za jakoukoliv vojenskou intervenci na Ukrajině bude nutné zaplatit." A jak prezident slíbil, tak i splnil. Stojí společně s mezinárodním společenstvím v tvrzení. Nic víc, nepočítáme-li odřeknutí účasti na summitu G8 v Soči a omezení vydávání víz pro osoby, které "ohrožují svrchovanost Ukrajiny".

Putin reagoval na americké varování tak, že požádala parlament o svolení užít ozbrojené síly Ruské federace na území Ukrajiny, dokud se v této zemi neznormalizuje společensko-politická situace". A poté na Krym začala proudit další ruská vojska.

Americký ministr zahraničí Kerry řekl, že se Putinovi může stát, že se dostane do situace, kdy budou zmrazena aktiva ruských podniků či amerických podniků stahujících kapitál z Ruska. Za jakých okolností by se to mělo stát však nikdo neví.

Ale nejde jen o Američany. Podobně aktivní pant a pasivní paže měli i evropští představitelé. A měla by to být právě EU a evropské státy, které povedou hlavní vyjednávací linii. Tento nepořádek se přece děje před našimi, ne americkými vraty.

Evropská "ministryně zahraničí" Ashtonová 1. března označila chování Ruska za nepřijatelné a dva dny později vyzvala Rusko ke stažení vojenských sil. Více než na výzvy a kritiku se EU zatím nezmohla. Nakonec nejtvrdší slova zazněla z úst Merkelové, která slíbila Putinovi "vážné škody, ekonomické i politické", pokud se Rusko bude držet svého kurzu vůči Ukrajině. Dodala, že teritoriální integrita Ukrajiny není téma k diskusi. Evropská unie však kromě zrušení jednání o preferenčním vízovém jednání s Ruskem dosud nic neudělala a čeká se, co bude výsledkem pondělního jednání.

(zdroj)

Chybná strategie

Dávat ultimáta a nakonec se neodhodlat k trestným krokům je chyba. A Spojené státy tuto chybu udělali pod Obamou hned několikrát. Ona to není jen obyčejná hloupost, je tom navíc nebezpečná hloupost. Pokud se takto chováte, vaší oponenti nikdy netuší, kdy jste ochotni ustupovat a kdy už vaši červenou linii myslíte vážně. Pokud Putin získal pocit, že eskalací konfliktu může dosáhnout čehokoliv si zamane, není to chyba jen jeho zahraničně-politické agresivity ale rovněž slabosti USA a EU.

Z těchto problémů se může vytáhnout Západ dvěma způsoby. Buď může začít dodržovat své sliby, nebo své sliby a garance omezí a umožní vytvoření sfér vlivu. Ani jedna možnost není zadarmo, ale současným chováním dodává Západ celému světu pocit, že není o moc víc než jen papírový tygr. Stejně jako Rusko sledovalo, jak se USA zachovalo v Sýrii, tak nyní Čína sleduje chování Spojených států na Krymu. A cena za špatnou reakci může být vysoká.

"Vojenské přesuny" na Krymu

Zahraniční korespondent Guardianu Jonathan Steele napsal článek v němž kritizuje "hysterickou reakci" Západu na "ruské vojenské přesuny na Krymu". Já dokážu být na svém blogu jízlivý a ironický, ale nemyslím, že bych vynikal vulgaritami. O Steeleově článku je ale jednoznačně možné říct, že to je sračka. Sračka, sračka, sračka.

"Vojenské přesuny" jako označení pro to, co Rusko provádí na Krymu je naprosto neadekvátní. Diplomaté můžou užívat eufemismy, pokud usoudí, že je pro to vhodná doba. Taková je politika a jako takovou ji také musíme brát. Novináři, dle mého názoru, stojí v úplně jiné pozici a jejich prací by mělo být informovat objektivně, co to jenom jde. A klidně si otevřít hubu.

Co Rusové dělají na Krymu nejsou jen vojenské přesuny. To, co se děje, je prostá a sprostá okupace části území Ukrajiny. Ruská federace dosud ani neuznala nezávislost Krymu, proto nelze mluvit o mezinárodní výpomoci na žádost nezávislé vlády. Okupace byla dosud převážně v rukou neoznačených milic. Výzbroj, výstroj, proviant, profesionální chování a i ruský (rusko-ruský, ne ukrajinsko-ruský) akcent silně naznačují, že milice bez insignií jsou z podstatné části tvořeny ruskými vojáky a bývalými členy Berkutu.* Samotní ozbrojenci odmítají sdělit odkud pochází, což má asi za cíl vytvořit atmosféru, kdy je kyjevské vládě naprosto jasné, že jsou okupováni Rusy, zatímco užitečným idiotům v Guardianu a ruským diplomatům na půdě OSN to dá prostor pro hodnověrné popření toho, co všichni ví.

Kluci jsou oblečení v maskovacím vzoru Flora Digital
ruských ozbrojených sil. Sice můžete koupit v
každém armyshopu, ale... (zdroj) 

Ale ani oficiální ruské síly nezůstávají pozadu. Na Krym jich dojelo několik tisíc a nechrání pouze svou základnu. Podle zpráv mají obsazovat vojenská zařízení, blokovat cesty, blokovat ukrajinské loďstvo v přístavu a snad i vyzývat ukrajinské vojáky ke složení zbraní nebo dokonce vyhrožovat útokem. Rusko dnes už ani nepopírá, že jejich ozbrojené síly jsou rozmístěny po celém poloostrově a už se ani netváří, že jde o ochranu vlastních základen. Nyní má jít o ochranu lidských práv, jako kdyby Rusům na Krymu hrozily nějaké masakry.

Když Duma Putinovi povolila použít ozbrojené síly na Ukrajině (nejen na Krymu!), bylo to do doby, než dojde k "normalizaci společensko-politické situace". To, že se v Dumě chystá nový anektovacího zákon, který má usnadnit začlenění dalšího území do federace snad nechává na pochybách o plánech Putina jen toho nejzabedněnějšího vola. Flagrantnější porušení nezávislosti Ukrajiny bez střelby si lze jen těžko představit.

Machiavelli tvrdil: "Slib daný byl nezbytností minulosti, slib porušený je nezbytností současnosti." Přesně takový je přístup putinovského Ruska k minulým závazkům. V Budapešti (1994) Rusko společně s USA a Velkou Británií slíbilo, že pokud se Ukrajina vzdá svého jaderného arzenálu, ani jedna velmoc nebude ohrožovat její územní celistvost a politickou nezávislost (viz příloha níže). Že spoléhat na východní přísliby se nevyplácí, se ukazuje dnes. Těžko si představit, že by Rusové dělali takové psí kusy na dvorku jaderné mocnosti. A to by nebylo Putinovo, kdyby neporušilo svůj slib hned dvakrát. Ještě širší závazky dalo Rusko Ukrajině o tři roky později ve smlouvě o přátelství. Ono to vypadá, že Rusko přišlo na to, na co přišlo už hodně lidí při brouzdání po Facebooku. Totiž, že nemá některé své přátele ani rádo.

*Na iDNES vyšel den po publikování tohoto blogpostu článek o původu milicí.

Níže předkládám části Budapešťského memoranda, ukrajinsko-ruské smlouvy o přátelství a články Charty OSN o tom, jak se mají řešit mezinárodní krize.

_____________

Budapešťské memorandum (1994)

Článek 2

"The United States of America, the Russian Federation, and the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland, reaffirm their obligation to refrain from the threat or use of force against the territorial integrity or political independence of Ukraine, and that none of their weapons will ever be used against Ukraine except in self-defense or otherwise in accordance with the Charter of the United Nations."

_____________

Smlouva o přátelství, spolupráci a partnerstvím mezi Ruskou federací a Ukrajinou (1997)

Článek 3

"High contracting parties build the relations with each other on the basis of principles of mutual respect, sovereign equality, territorial integrity, inviolability of borders, peaceful settlement of disputes, the nonuse of force or threat by force, including economic and different ways of pressure, the rights of the people freely to dispose of the destiny, non-interference to internal affairs, observance of human rights and fundamental freedoms, cooperation between the states, fair accomplishment of the taken international obligations, and also other universally recognized norms of international law."

_____________

Charta OSN (1945)

Článek 4, paragraf 2

"All Members shall refrain in their international relations from the threat or use of force against the territorial integrity or political independence of any state, or in any other manner inconsistent with the Purposes of the United Nations."

Článek 33

"The parties to any dispute, the continuance of which is likely to endanger the maintenance of international peace and security, shall, first of all, seek a solution by negotiation, enquiry, mediation, conciliation, arbitration, judicial settlement, resort to regional agencies or arrangements, or other peaceful means of their own choice.

The Security Council shall, when it deems necessary, call upon the parties to settle their dispute by such means."

Článek 39

"The Security Council shall determine the existence of any threat to the peace, breach of the peace, or act of aggression and shall make recommendations, or decide what measures shall be taken in accordance with Articles 41 and 42, to maintain or restore international peace and security."