Newsroom: "Amerika byla nejlepší zemí na světě"

Založil jsem facebookovou stránku tohoto blogu.

V jednom z předchozích textů jsem se věnoval monologu hlavního hrdiny nového seriálu HBO Newsroom. Postava tvrdila, že není žádný důvod si myslet, že Spojené státy jsou nejlepší zemí na světě. Zajímala mě přesnost tvrzení, které tezi podporovaly. Scénárista byl většinou poměrně přesný, i když například přecenil výsledky amerických studentů či naopak velmi hrubě podcenil americkou zdravotní péči (kojenecká úmrtnost v USA jsou na úrovni Maďarska nebo Chorvatska, ale Sorkin je zařadil v lepším případě po bok Haiti nebo Bangladéše).

Poté co se hlavní hrdina pokusil dokázat, že Spojené státy nejsou nejlepší zemí na světě pokračoval tvrzením, že jí USA v minulosti byli.

"Stáli jsme za tím, co bylo správné. Bojovali jsme na straně dobra. Zaváděli jsme a rušili zákony z morálních důvodů. Vedli jsme válku proti chudobě, ne chudým. Obětovali jsme se, starali jsme se o naše sousedy. Nebývali jsme pokrytci a nebili jsme se v prsa. Vybudovali jsme obrovské a úžasné věci, udělali jsme nekřesťanský technologický pokrok, objevovali vesmír, léčili nemoci, vychovávali nejlepší světové umělce a vytvořili nejlepší světovou ekonomiku. Dosáhli jsme hvězd, chovali se jako lidé. Toužili jsme po inteligenci, nikoliv ji znevažovali. Inteligence nás nenutila cítit se podřadní. Nehodnotili jsme se podle toho, koho jsme podpořili v posledních volbách a nenechali jsme se tak lehce vystrašit."

Jednoznačná data k většině bodů nejsou k dohledání, či nemůžou být brána doslova. Přesto se pokusím doložit, co doložit jde a případně tomu oponovat.

Morální zákony a sousedé

Jsem osobně skeptický k tomu, že by se někdy (dominatně) rušily a zaváděly zákony z morálních důvodů. Zákony se především zavádějí a ruší na základě tlaků zájmových skupin či pod tlakem společenských změn, které jsou mimo moc politiků a které status quo činí neudržitelným. Jak testovat morálnost schvalování zákonů v minulosti a současnosti mě bohužel nenapadá.

Že se lidé přestanou zajímat o své sousedy je důsledkem technologického pokroku v oblasti informačních a komunikačních technologií (a růstem bohatství, které v současné době umožňuje i široké veřejnosti tyto technologie využívat). Evoluční psycholog a antropolog Robert Dunbar na základě svého výzkumu zjistil, že lidé jsou schopni udržovat stabilní společenské vztahy s asi 100 - 230 lidmi (obvykle bývá jako Dunbarovo číslo uváděno 150). To že máme možnost udržovat kvalitní a stabilní vztahy pomocí mobilních telefonů, internetu a dotované MHD s lidmi, kteří jsou nám "duševně" blízcí, omezuje nutnost a zároveň i možnost se vázat na geograficky definované blízké. To znamená, že nám jsou častěji vzdálenější sousedé, se kterými si nemáme co říct, než naši přátelé mnoho desítek či stovek kilometrů, kteří sdílí naše zájmy či světonázor.

Věda, ekonomika a kultura

Americká věda a umění dodnes vládne světu. INSEAD vyhlásil Spojené státy za 7. nejvíce inovativnější zemi světa. Pokud bychom přijali jejich metodologii a uvědomili si, že žádná z 6 zemí před USA nemá více obvatel než Česká republika, neměli bychom mít nejmenší pochyby, že ve stále zrychlující se době (i co do vývoje nových technologií) hrají Spojené státy stále jasný prim. Právě inovace jsou jedním z nejdůležitejších (a dost možná nejdůležitějším) motorem hospodářského růstu. A USA rozhodně dlouhodobě rostou.

Reálné HDP Spojených států 1809 - 2009

Také podíl Spojených států na světovém HDP je minimálně od konce 60. let překvapivě stabilní. Narozdíl od vyspělých západoevropských zemí. USA zažily svůj vrchol, co do podílu HDP na světové ekonomice na konci druhé světové války (cca 35 % světového HDP). V následujících dvou dekádách se americký podíl rychle propadal.

Více zde.

Bylo by naivní se domnívat, že je to zásluhou ekonomických politik prezidentů Trumana, Ikea či JFK. Válka se prostě konala na území takřka celého vyspělého světa s výjimkou právě USA. Židovská a antitotalitářská inteligence našla své nové útočiště nejčastěji právě ve Spojených státech, což zajistilo další "nezasloužený" rozvoj amerického hospodářství. Pokud tedy pomineme období 1945 - 1969, kdy lze mluvit jen o dopady světové války, podíl HDP Spojených států na celosvětovém byl vyšší jen pár let před Velkou hospodářskou krizí. Kdy tedy byla americká ekonomika nejlepší na světě, když ne dnes?

Podíl skupin zemí na světovém HDP.
Opravdu evropský model funguje?

Pokud máte pochyby o americké kulturní nadvládě, pusťte si televizi nebo rádio. Pokud si kupujete novou knihu od zahraničního autora, nejspíše ji napsal Američan.

Války proti chudým a chudobě

Vojenské dějiny Spojených států jsou do značné míry dějinami válek proti chudým. To má několik důvodů. 

1. Geografie - USA leží mimo hlavní hřiště novověku a nové doby - bohaté Evropy. USA si nadlouho vystačily s teritoriální expanzí uvnitř toho, co dnes považujeme za integrální součást Spojených států. USA se lehce vyvarovaly válkám starého kontinentu.
2. Americký izolacionismus a neintervencionismus - již otcové zakladatelé tvrdili, že USA by neměla vstupovat do vojenských aliancí. Roku 1823 byla vyhlášena Monroeova doktrína. Doktrína varovala před zásahy ze stran evropských mocností do záležitostí nezávislých zemí amerického kontinentu s tím, že takové chování by vyžadovalo intervenci ze strany Spojených států. Zároveň vyjádřila nezájem na změně statusu zbylých kolonií či na zasahování do vnitřních záležitostí evropských zemí. Tato doktrína později získala podporu i královny moří - Velké Británie. Pokud oponeme války s Velkou Británií (revoluční a 1812), do první světové války vstoupily USA jen do "malé skvělé války" se Španělskem na sklonku 19. století. Monroeova doktrína nebyla a není dogmatická, přesto byla minimálně do konce studené války jedním z pilířů americké zahraniční politiky.
3. Spojené státy jsou a byly relativně bohatým státem. Podle současných odhadů měly USA již roku 1820 vyšší HDP na hlavu než třeba například Francie. Pro takto vyspělou zemi je jen velmi náročné najít soupeře, který by v porovnání s ní byl označen jinak než chudý.
4. Teorie demokratického míru - tato teorie se pokouší vysvětlit, proč existuje v historii velmi málo příkladů, kdy reprezentativní či demokratické vlády mezi sebou válčí. Teorii demokratického míru samozřejmě zmiňuji proto, že je velmi málo chudých demokracií.
5. Teorie interdependence - tato teorie popisuje, proč bohaté země mezi sebou zřídka vedou válku. Válka je totiž nestojí jen přímé vojenské výdaje, ale také nesou náklady za přerušení vzájemné ekonomické vztahů.

Vojenské dějiny USA

V 18. století USA vedly válku za nezávislost na Velké Británii, bojovaly "kvaziválku" proti Francii a začaly i americké boje s Indiány.

V 19. století dominovaly války s Indiány a kolonizace kontinentu. Kromě indiánů Američané vedli další válku s Velkou Británií, posílaly lodě do bojů se severoafrickými piráty, v polovině století porazily Mexiko a získali na něm rozsáhlá území. Vojenské snahy v 19. století skončily "skvělou malou válkou" se Španělskem v roce 1898.

V první třetině 20. století Spojené státy vedly "banánové války" ve střední Americe a Karibiku či anektovaly Filipíny.. V první polovině minulého století USA kromě intervence do ruské občanské války samozřejmě stihly i zvítězit ve dvou světových válkách.

Během studené války USA vstupovaly přímo či nepřímo do celé řady konfliktů. První a druhá válka v Indočíně, Korea, Libanon, Kuba či Libye mohou být nejvýznamnějšími příklady.

Po studené válce pak můžeme mluvit o americkém angažmá v Jugoslávii, Afghánistánu či Iráku (2x).

První část naleznete zde.