ECON101: O teorii komparativní výhody a obchodu obecně

Dnes je to přesně 100 let od doby, kdy se narodil Milton Friedman, jeden z největších ekonomů a politických myslitelů 20. století. Asi není lepší datum pro první ekonomický text na tomto blogu.

Tento článek popisuje asi nejdůležitejší objev ekonomické vědy, teorii komparativní výhody. Jde navíc o velmi jednoduchý princip, kterého se lidé vždy intuitivně drželi (s výjimkou politiků). Proto může být překvapivé, že byl objeven a formulován až na začátku 19. století Robertem Torrensem a Davidem Ricardem. O komparativní výhodě nevěděl tedy například ani Adam Smith, zakladatel moderní ekonomie, který zemřel roku 1790.

Víte, proč je ekonomická globalizace fajn?

Jedno ze základních pravidel ekonomie je, že pokud spolu dvě osoby dobrovolně obchodují a mají všechny potřebné informace obě na tom vydělají. V reálném světě samozřejmě zřídka platí, že účastníci trhu mají úplné informace, ale dobrá reputace zvyšuje jejich zisky a proto jsou motivováni co nejméně podvádět. Platí tedy, že obě strany obchodují pouze tehdy, když očekávají zisk.

Je tedy důležité pochopit, že trh není tedy místo, kde se hraje hra s nulovým součtem. Zisk jednoho není automaticky ztráta druhého. Statky, které si lidé na trhu vyměňují (rohlíky, mobily, masáže, práci,...) mají svou hodnotu jen v kontextu. Pokud se v Evropě potká Eskymák vlastnící velblouda s Tuarégem vlastnícím kajak (představme si, že je vyhráli v nějaké bizarní multi-kulti tombole s dopravou zdarma), pravděpodobně si výhry vymění předtím, než se vrátí domů. Můžeme se dohadovat jestli Eskymák na směně vydělal více než Tuarég či naopak, ale s konečným stavem byli na tom jistě objektivně oba dva lépe než před směnou. V této souvislosti zajímavým experimentem byl projekt One Red Paperclip (Červená kancelářská sponka). Pokud vás příklady výše nepřesvědčily, vzpomeňte si, jak jste vyměňovali sladkosti o Velikonocích.

Obchod ale není výhodný jen v okamžiku, když jednotliví účastníci trhu dávají statkům různou hodnotu (, jak jsme si ukázali na příkladu Eskymáka a Tuaréga). Lidé se také dokážou obchodem obohatit i v případě že mají stejné preference. To popisuje teorie komparativní výhody. Té se budu věnovat ve zbytku textu. Místo toho ale doporučuji shlédnutí těchto přehledných 2-3 minutových videí na youtube (1, 2, 3) /anglicky s českými titulky/.

Na ostrově žijí jen 2 lidé - Robinson a Pátek. Robinson je lepší než Pátek ve sběru kokosů i chytání ryb. Na první pohled by se mohlo zdát, že není jediný důvod, proč by měl chtít Robinson obchodovat s Pátkem. Robinson může trávit čas sbíráním kokosů a získat jich 6 za hodinu, nebo věnovat celý čas lovu ryb a získat 4 za stejnou dobu. Může se také rozhodnout svůj čas rozdělit v určitém podílu mezi obě aktivity. Pátek dokáže nasbírat 2 kokosy, nebo ulovit 3 ryby. V grafu jsou zaznačeny tzv. hranice produkčních možností, které ukazují, jakou kombinaci statků jsou oba dva schopni vyrobit.

Hranice výrobních možností ostrovní ekonomiky před obchodem.

Robinson má absolutní výhodu ve výrobě kokosů i ryb - dokáže rychleji lovit ryby i sbírat kokosy. Při lovu ryb má ale větší náklady obětované příležitosti než Pátek. Jedna ryba Robinsona stojí 3/2 kokosu. U Pátka tvoří náklady na chycení jedné ryby pouze 2/3 kokosu.
A naopak jeden kokos stojí Pátka 3/2 ryby a Robinsona jeden kokos pouze 2/3 ryby.
Na základě tohoto poznatku si můžeme odvodit, že se Robinson bude soustředit spíše na sběr kokosů a Pátek na rybolov.

Vybavení teorií komparativní výhody si můžeme demonstrovat výhody obchodu na jednoduchém příkladě. Představme si, že Robinson i Pátek chtějí přesně 2 kokosy a zbytek se dojí rybami.
Napřed spolu neobchodují, takže Pátek získává přesně 2 kokosy a žádnou rybu (veškerý svůj čas investuje do sběru kokosů), zatímco Robinson bude mít 2 kokosy a 4/3 ryby (1/3 času investuje do sběru kokosů a 2/3 investuje do lovu ryb).

Zisky z obchodu

Pátek není spokojen a během lezení po kokosovníku objeví teorii komparativní výhody. Nabídne Robinsonovi, že bude celou dobu lovit ryby a potom jich s ním několik vymění za dva kokosy, které bezpomínečně každou hodinu chce. Robinson souhlasí.
Zatímco před obchodem celá ekonomika vyrobila za hodinu 4 kokosy a 4/3 ryby, po obchodu vyrobí 4 kokosy a 11/3 ryby. Těch 7/3 ryby, o které je ekonomika bohatší si mezi sebe Robinson a Pátek rozdělí podle dohody. Je jasné, že cena jednoho obchodovaného kokosu se bude pohybovat mezi 2/3 a 3/2 jedné ryby (tedy mezi hodnotami nákladů obětovaných příležitostí) a naopak. Pokud by byla cena vyšší či nižší, jeden z nich by na obchodu tratil.

Teorie komparativní výhody ukazuje, proč je ekonomická globalizace super záležitost. V obchodu nejsou vítězové a poražení. Oba získávají, i když zisk z obchodu nemusí být nutně spravedlivě (co to slovo znamená?) rozdělen. Globalizace opravdu ničí pracovní místa, jak její mnozí odpůrci hlasitě upozorňují. Globalizace ale i pracovní místa stejnou rychlostí vytváří. Chudé země bohatnou a bohaté také. A pravda, nůžky se mohou rozevírat, ale ti, kteří díky globalizaci přestali trpět hladem, či získali přístup k základní zdravotní péči, nebudou Severu to bohatství závidět a nadávat na vykořisťování.

Měl si Michael Jordan na vrcholu své kariéry sekat svůj trávník?

Teorie komparativní výhody také přináší osobní útěchu. Říká, že i když nejste příliš talentovaní, nejste nikdy pro ekonomiku zbyteční. Absolutní výhodu můžete získávat a ztrácet, ale komparativní výhodu nikdy neztratíte, přestože se může změnit to, v čem spočívá. Ekonom Gregory Mankiw to ve své učebnici Zásady ekonomie dokazuje na příkladu Michaela Jordana (po sportovním důchodu čísla 23 jej nahradil Tiger Woods a Tom Brady). Mankiw předpokládá, že tito sportovci, jsou tak talentovaní, že dokáží svůj trávník posekat rychleji než kdokoliv na této planetě. Měli by si ale sekat trávník sami, nebo by si měli na to měli někoho najmout a jít točit reklamy? Přestože možná nikdy o komparativní výhodě neslyšeli, někdo dostane práci.