Závod ke dnu – napravení některých lží a omylů v dokumentu

Založil jsem facebookovou stránku tohoto blogu.

Včera večer jsem se rozhodl zajít na akci brněnského Protestfestu. Jak vám nejspíše došlo, jde o partičku radikálně levicových lidí, kteří se snaží zachránit svět před zkázou, kterou má na nás přivolat ďábelský kapitalismus. Lidi, kteří mě znají pravděpodobně ví, že bych šel na akci pod názvem "Co je vlastně v krizi a kdo komu co dluží?“ Krize ekonomická? Politická? Diskuze o krizi legitimity a roli občanské společnosti jen z důvodů pěstování kritického myšlení, trollnálady, či jen proto, abych si během obtížného zkouškového v cizí společnosti trošku zvedl sebevědomí.

Závod ke dnu / Robota

Navnadit pro následnou diskusi nás mělo promítání 80minutového dokumentu Závod ke dnu, který byl ve zkrácené verzi promítán na ČT jako Robota. Na diskusi byli pozvání levicový politolog z FSS MU Ondřej Císař, hippík Jakub Patočka a anarchokomunista Ondřej Slačálek. Podle složení bylo zřejmé, že organizátoři neusilovali o kritickou diskusi o základních tezích dokumentu, ale spíše intralevicovou debatu o partikuláriích.

V roli expertů ve filmu byli levicový filosof Václav Bělohradský, levicový sociolog, environmentalista, politolog, socioekonom, vysokoškolský profesor a publicista Jan Keller, favoritka KSČM a levicová ekonomka na VŠE Ilona Švihlíková a levicový rozvojový ekonom Tomáš Tožička. Jako hosta označují na plakátu marxistického ekomoma Richarda Wolffa. I zde jde vidět, že jde o "dokument s názorem", nikoliv o představení problému z různých pohledů. Film se točí především kolem nezaměstnaných v jedné jesenické vesnici, kde byla zavřena dlouhodobě prodělečná pobočka OP Prostějov. V následujících odstavcích se ale budu věnovat oněm expertům ve filmu.

Bělohradský, luddité a Obama 

Celý dokument začíná meditativními futuristickými a do značné míry prázdnými hnědými proudy z úst Bělohradského (pokud nyní mluvím o hnědých proudech, mluvím o Bělohradského názorech na cokoliv, nejen na fašismus). Na to řekne první neuvěřitelnou hovadinu filmu, totiž že stroje můžou za to, že lidé ztrácejí práci. Na jeho obranu je možné říct, že podobnou blbost jsme mohli slyšet nedávno i od nejmocnějšího muže planety. Pokud si někdo nemyslí, že luddité, Obama a Bělohradský jsou ekonomičtí analfabetové, jsou dvě stě let za ekonomy. Zřejmě si neuvědomují, že pokud by ta teze byla pravdivá, již dávno bychom byli bez práce všichni. Více například zde.

Obama se domnívá, že smartphony způsobily nezaměstnanost formanů,
obsluhy telegrafů, telefonních přepojovatelek a dalších.

Švihlíkové pohádka o Henrym Fordovi a efektivnostní mzdy

Illona Švihlíková se zase rozhodla šířit mýtus Henryho Forda. Co se v tomto příběhu tvrdí? Že Ford zvýšil na začátku roku 1914 mzdy svých zaměstnanců na dvojnásobek, aby si mohli koupit jeho auta, což mělo vést k dalšímu rozvoji podniku. Pěkná pohádka, kterou sám Ford pomáhal šířit. Jak to ale bylo ve skutečnosti?

V první řadě zaměstnanci pro Fordův podnik nepředstavovali velkou klientelu. V roce 1913 měl Ford 14 000 zaměstnanců, ale vyrobil 170 000 aut. Pokud se zamyslíte nad tím, jak dlouho by musel dělník na auto šetřit, jak často si kupoval nové a kolik jich jezdilo kolem první světové války v USA po silnicích, dojdete k závěru, že nešlo o žádná závratná čísla.

Jaký důvod měl tedy Ford na zvýšení mezd zájem? Řekněme, že nemusel být super humanista (btw. o jeho oslabeném humanismu nám může něco napovědět například vydávání antisemitistické literatury, včetně Protokolů sionistických mudrců). Není obtížně najít i pragmatický důvod. Tomu důvodu se říká efektivnostní mzda - mzda vyšší, než rovnovážná.

Jaké následky může mít za určitých okolností mít vyšší než rovnovážná mzda dopady?

• Snížení fluktuace zaměstnanců – přestože měl Ford stálý stav 14 000 zaměstnanců, každý rok se u něj protočilo přes 52 000 (!) zaměstnanců. Uvažujte náklady na nábor a zacvičení či neefektivitu nových zaměstnanců a dojde vám, proč se mu může vyplatit radikální zvýšení mzdy oproti konkurenci. Toto byl zřejmě hlavní důvod, proč Ford do toho šel.
• Zvýšení pracovní morálky  – při vysoké mzdě než rovnovážné, jsou pracovníci více motivovaní si své místo udržet, pracují tvrději. Náklady příležitostí při ztrátě zaměstnání v případě mimořádně vysoké mzdy jsou také mimořádně vysoké.
• Lákání kvalitních pracovníků  – také kvalitnější pracovníci usilují o místa ve firmě, která nabízí vysoké mzdy. Ti se navíc také v takové firmě udrží.
• Za Forda mohla dávat smysl také "nutriční teorie". Bohatější zaměstnanec si může dovolit lepší stravu a lepší zdravotní péči. Lepší zdravotní charakteristiky vedou k lepším pracovním výkonům a snižují absenci. Tento argument dnes ve vyspělých zemích není možné užít. Vliv mzdy na zdraví je marginální (více Mankiw nebo Wiki).

Je zcela nezbytné upozornit, že efektivnostní mzdy nefungují za každých okolností a zároveň, že jim současní manažeři rozumí a užívají jich. Zároveň, k nepotěšení levičáků, efektivnostní mzdy vedou podle učebnic ekonomie k růstu nezaměstnanosti (byť se musím přiznat, že sám tomu mechanismu nerozumím a doufám, že mi jej někdo dole v diskusi vysvětlí).

Henry Ford je držitelem Velkého kříže Řádu německé orlice. Toto ocenění získal  od Hitlera za
antisemitskou publikační činnost a zařadil se mezi velikány své doby jako třeba
Benito Mussolini, Jozef Tiso či Francisco Franco. Já bych o takovou společnost nestál.

Sportovec Keller

Sociolog, environmentalista, politolog, socioekonom, vysokoškolský profesor a publicista Jan Keller vyjádřil v dokumentu své prapodivné názory na pozici sportovců v ekonomicky vyspělých zemích. Keller to vysvětluje teorií lidského kapitálu. Tvrdí, že sportovci jsou pro společnost symbolem výborné akumulace lidského kapitálu a dává je do opozice k nezaměstnaným (, které podle něj společnost vidí jako lidi, kteří neakumulovali dostatek lidského kapitálu). Kvůli této koncetraci lidského kapitálu jsou vzorem pro zaměstnance, jak by měli sami na sobě pracovat. Toto jim má dle Kellera zaručovat vysoké platy.

Já se přiznám, že nerozumím, jak souvisí bytí vzorem pro zaměstnance s výší mzdy. Podle mě mají sportovci vysoké platy, protože vyprodávají stadiony. Z toho jsou odvozeny mzdy za účast na sportovních kláních, příjmy z reklam apod. A proč vyprodávají stadiony? Spíše bych se ptal antropologů a sociobiologů, než sociologa, environmentalisty, politologa, socioekonoma, vysokoškolského profesora a publicisty.

Sociolog, environmentalista, politolog, socioekonom, vysokoškolský profesor a publicista
Jan Keller předvádí svůj lidský kapitál. Skutečná kalokagathia.

Tožičkovy úvěry

Co se týče Tožičky, nemám pocit, že by řekl něco tak provokativně hloupého jako například Bělohradský. S ním mám spíše hodnotový problém. Tožička v jedné části dokumentu tvrdí, že by měly na trhu existovat určité preferované skupiny aktérů (zaměstnanci), kteří by měli zvláštní podmínky při nákupu podílu ve firmách a ty by měly být podporovány státem např. kofinancováním úvěrů.

Otázkou je, proč mají velké firmy nižší úvěry. Je to především proto, že banky v ně mají vysokou důvěru. Pokud je to proto, že některé firmy banky dokonce vlastní (jak tvrdí Tožička), těžko poté mluvit o skutečných úvěrech, daná firma prostě čerpá ze svých vlastních zdrojů, se kterými operuje jen poněkud odlišným způsobem.

Opravdu si ale myslíte, že by se z veřejných peněz (z peněz, které se od vás na tuto politiku musí vybrat navíc/méně na daních) měly podporovat riskantní půjčky? Já si myslím, že by tomu tak být nemělo. Tožička zřejmě ano.

Důvěryhodný management podle Tožičky. Odvaha jim rozhodně nechybí.

Ďábel je v detailech, vlku

Do sestřihu pro Českou televizy se nedostal "hostující" marxista Wolff, ale jeho tvrzení byla zajímavá, až pro mě neuvěřitelná. Když mi přítel na telefonu během přestávky mezi promítáním a debatou z důvěryhodných zdrojů potvrdil, že reálné mzdy (tedy mzdy očištěné o inflaci) ve Spojených státech od 70. let nerostly, ba možná i dokonce klesaly, musel jsem vymyslet způsob, jak z této neočekávané a nepříjemné situace ven. Po chvíli dezorientace jsem si vzpomněl na kurz makroekonomie a na problémy při výpočtu inflace. Vy, kteří jste podobný kurz neabsolvovali, ani jste tomu nevěnovali čas při samostudiu, vězte, že existuje několik metod výpočtu inflace. Každá vám dá dost odlišné výsledky, nedá se říct, že některá metoda by byla lepší či horší. Nejčastěji se prostě používá ta, která nejvíce potvrzuje vaši tezi. To samé nejspíše udělal Wolff.

Poté jsem oprášil i čerstvě pozapomenuté znalosti z ekonomie práce, že odměny za práci nejsou tvořeny jen mzdami, ale také benefity (pojištění aj.). O tomto ale lépe a podrobněji ve videu níže. 

Wolff navíc tvrdil, že ten rostoucí rozdíl mezi produktivitou a reálnými mzdami představuje čistý zisk pro majitele firmy. Domnívám se, že to není pravda. Kromě výše zmíněných faktorů a financování výzkumu a vývoje může IMHO tu mezeru plnit daňová politika, ekologická a bezpečnostní regulace a jistě celá řada dalších věcí, které nejsem schopen právě vymyslet. Tyto faktory neovlivňují produktivitu práce, ale zároveň negativně ovlivňují efektivitu trhu. K celé problematice reálných mezd a produktivity dále například Gregory Mankiw či Russel Roberts.