Starověké olympiády
Starověké olympiády se dávají za vzor. Během konání her se totiž vyhlásila ekecheiria, klid zbraní. Nakolik to bylo skutečně celořecké příměří a do jaké míry se vztahovalo jen na sportovce a návštěvníky her, je však předmětem sporu historiků. (Obecně mám za to, že verze dějin, která více připomíná dnešek a méně motýlky a štěbetající ptáčky, je zpravidla pravděpodobnější). Samotná svatyně Dia, která byla centrem olympijských her, se stala mnohokrát předmětem bojů mezi městskými státy Élis a Písou. Roku 364 se samotné hry dokonce staly centrem útoku ze strany Élidy. Původní olympiády však nebyly jen příležitostí jak napadnout překvapené nepřátele, ale také příležitostí k setkání se vrcholných politiků, jednání, domlouvání a vyhlašování nových vojenských aliancí.
 |
| V Olympii se nacházela i Diova socha od Feida, jeden ze sedmi divů světa (zdroj) |
Se hrami je rovněž spojena prestiž a s prestiží přichází politika. Takže například máme doložen příběh Sótada z Kréty, který, když vyhrál závod v dolichu (běh na cca 5 km), začal o sobě tvrdit, že je rodilý Efezan. Proč? Efezané mu zaplatili. Za odměnu byl z Kréty poslán do vyhnanství.
Epizoda Sótada je ovšem nic proti účinkování císaře Nerona. Ten měl během olympiády roku 67 vyhrát všechny soutěže, jichž se zúčastnil. To mělo platit i pro závod koňských čtyřspřežení (Nero ovládal desetispřežení), během něhož vypadl z vozu. (Zprávy ze života Nerona jsou chronicky nespolehlivé, tak tento konkrétní případ neberte příliš vážně.) Na některé talenty jsou i pravidla krátká.
 |
| Sportovci soupeřili nazí a natření olivovým olejem. Jen tak mimochodem. (zdroj) |
Moderní letní olympiády
(většina informací pochází z odsud)
Již během prvních moderních olympiád se dostávala politika na sportoviště. Irský skokan do dálky Peter O'Connor nechtěl být na olympiádě 1906 při udělování medaile viděn jako Angličan, takže vyšplhal do půlky stožáru s britskou vlajkou a mával vlajkou irskou.
O dva roky později se od individuální protestů pokračovalo na národní úroveň. Rusové protestovali proti samostatné finské výpravě, protože Finské velkoknížectví bylo pouhým autonomním státem v rámci Ruského impéria. Spor skončil kompromisem. Finská výprava nakonec šla samostatně, ale bez vlajky.
Po zrušených hrách v roce 1916, přišly hry 1920. Původně se měly odehrávat v Budapešti, ale nakonec byly přesunuty do Antverp. Byly pozvány všechny země s pěti výjimkami – Německem, Rakouskem, Maďarskem, Bulharskem a Tureckem. Prohrávat světové války se nevyplácí. Nepozvání Německa se opakovalo ještě roku 1924.
Asi vůbec nejkontroverznějšími hrami byly ty, které se konaly roku 1936. Hry byly uděleny Berlínu ještě před nástupem nacistů, ale to Hitlerovi nebránilo si udělat z olympiády oslavu nacismu a jeho osoby. Z německé reprezentace byli s jedinou výjimkou vyřazeni Židé. Árijce na hrách však překvapil Afroameričan Jesse Owens, který vyhrál čtyři zlaté medaile.
Olympiády 1940 a 1944 byly kvůli válce zrušeny.
Olympiáda roku 1948 v Londýně byla dobrovolně bez účasti Sovětů a Japonci s Němci nedostali pozvánku. Československá gymnastka Marie Provazníková se stala první sportovkyní, která využila her k útěku z východního bloku.
Roku 1956 odmítli přijet na olympiádu komunistická Čína na protest proti účasti reprezentace samostatného Tchaj-wanu. Španělsko, Švýcarsko a Nizozemsko se nezúčastnilo her na podporu Maďarska, které se stalo obětí vpádu sovětských vojsk poté, co oznámilo výstup z Varšavské smlouvy. Toho roku 45 Maďarů sběhlo z výpravy. V semifinále vodního póla se mezi maďarským a sovětským týmem vyostřila situace natolik, že začala téct krev a zápas musel být předčasně ukončen. Egypt, Irák a Libanon bojkotovali hry na protest proti Sinajské válce zahájené Izraelem. Na druhou stranu hry měly i jeden pozitivní politický aspekt. Východní i západní Německo bylo reprezentováno jednou výpravou.
Na římské olympiádě 1960 byl Tchaj-wan nucen nastoupit pod jménem Čínská Tchaj-pej. Místo toho raději šli bez jména a transparentem "Protestujeme".
Roku 1964 bylo kvůli segregaci ve sportu zrušeno pozvání jihoafrické výpravy.
Olympiádě v Mexiku 1968 předcházely protivládní protesty, jež byly místy i řádně krvavě potlačeny. Tommie Smith a John Carlos, afroameričtí sprinteři při hraní americké hymny zvedli zatnuté pěsti, znak hnutí "Černé síly". Oba běžci byli ihned poslání zpět do Států.
Hry roku 1972 se odehrávaly v Mnichově jsou v paměti především kvůli teroristickému útoku Černého září na izraelskou výpravu. Při pokusu o zajetí Izraelců byli dva ihned zastřeleni a zbylých devět členů izraelského olympijského týmu bylo zabito při neúspěšném pokusu o jejich osvobození.
Roku 1976 přes dvacet afrických států bojkovalo hry, protože byla povolena účast novozélandské výpravě. Afričané měli na Nový Zéland spadeno, protože jejich národní rugbyový tým (přičemž rugby nebyl olympijský sport) podnikl turné po Jižní Africe. Tchaj-wan se nezúčastnil, protože mu nebylo dovoleno vystoupit pod oficiálním názvem Čínská republika.
Moskevské hry 1980 byly bojkotovány Spojenými státy a více než 60 dalších zemí se k nim přidalo na protest proti sovětskému útoku na Afghánistán. To nebyl protestům konec. Patnáct států nešlo na zahajovací ceremonii pod svou státní vlajkou, ale pod vlajkou olympijskou.
Zrcadlovým obrazem moskevských her byly následující hry v Los Angeles, kde se ze zemí Varšavské smlouvy objevilo pouze Rumunsko.
Hry v Soulu 1988 se obešly bez účasti Severní Koreje, Kuby a Nikaraguy. Hry v Soulu však pravděpodobně podpořily a urychlily demokratický proces v Jižní Koreji. Ještě rok před odstartováním her byl jihokorejský režim Spojenými státy podporovanou diktaturou. Masové demonstrace, které propukly roku 1987 nebyly násilím potlačeny, ale vedly k uvolnění režimu a demokratickým volbám půl roku před zahájením her. Jedním z důvodů jistě byly obavy o ztrátu možnosti pořádat hry.
Na barcelonských hrách 1992 měla Jugoslávie vzhledem k válce zakázáno vystupovat jako jednotná výprava a její zástupci ale mohli soutěžit jen "nezávisle".
Na hrách v Atlantě 1996 vybuchla bomba, která mě za oběť dva lidské životy a 111 zraněných. Útočník vysvětlil, že bombu odpálil na protest proti legalizaci potratů v Alabamě a Georgii a perverznímu sexuálnímu chování.
V Sydney 2000 australská běžkyně Cathy Freemanová, Aboriginka, zapalovala olympijskou pochodeň. Mělo jít o symbolický projev lítosti za chování bílé většiny vůči původním obyvatelům Austrálie.
Hry v Pekingu byly centrem kritiky mnoha neziskovek, protože měly legitimizovat čínský režim a porušování lidských práv. I Tibeťané využili pozornosti, která byla věnována Číně ke zvýšení zájmu o jejich secesionistické snahy.
Soči nebude jiné
Letní olympiády jsou prestižnější než zimní, ale Rusko a Soči je natolik kontroverzní, že se to bez nějaké té propagandy neobejde. Soči je situováno v poblíž Kavkazu, zdrojové oblasti ruských teroristů, kteří již pozornosti, která je hrám věnována využili. Mám na mysli samozřejmě bombové útoky ve Volgogradu z prosince loňského roku. Nejde jen o etno-nábožensko-teritoriální spory. Jako příležitost bojovat proti ruským zákonům, které diskriminují sexuální menšiny využili hry Google skrze svůj Doodle či německá reprezentace. Ke své vlastní prezentaci však her chce využít i ruský vládnoucí režim. Jestli přes všechny dosavadní problémy budou hry úspěchem, režim to pravděpodobně ještě posílí. Ale hry jsou teprve na začátku. A určitě ještě budou zábava.
(většina informací pochází z odsud)
Již během prvních moderních olympiád se dostávala politika na sportoviště. Irský skokan do dálky Peter O'Connor nechtěl být na olympiádě 1906 při udělování medaile viděn jako Angličan, takže vyšplhal do půlky stožáru s britskou vlajkou a mával vlajkou irskou.
O dva roky později se od individuální protestů pokračovalo na národní úroveň. Rusové protestovali proti samostatné finské výpravě, protože Finské velkoknížectví bylo pouhým autonomním státem v rámci Ruského impéria. Spor skončil kompromisem. Finská výprava nakonec šla samostatně, ale bez vlajky.
Po zrušených hrách v roce 1916, přišly hry 1920. Původně se měly odehrávat v Budapešti, ale nakonec byly přesunuty do Antverp. Byly pozvány všechny země s pěti výjimkami – Německem, Rakouskem, Maďarskem, Bulharskem a Tureckem. Prohrávat světové války se nevyplácí. Nepozvání Německa se opakovalo ještě roku 1924.
Asi vůbec nejkontroverznějšími hrami byly ty, které se konaly roku 1936. Hry byly uděleny Berlínu ještě před nástupem nacistů, ale to Hitlerovi nebránilo si udělat z olympiády oslavu nacismu a jeho osoby. Z německé reprezentace byli s jedinou výjimkou vyřazeni Židé. Árijce na hrách však překvapil Afroameričan Jesse Owens, který vyhrál čtyři zlaté medaile.
 |
| Největší troll olympijských her v Berlíne Jesse Owens (zdroj) |
Olympiáda roku 1948 v Londýně byla dobrovolně bez účasti Sovětů a Japonci s Němci nedostali pozvánku. Československá gymnastka Marie Provazníková se stala první sportovkyní, která využila her k útěku z východního bloku.
Roku 1956 odmítli přijet na olympiádu komunistická Čína na protest proti účasti reprezentace samostatného Tchaj-wanu. Španělsko, Švýcarsko a Nizozemsko se nezúčastnilo her na podporu Maďarska, které se stalo obětí vpádu sovětských vojsk poté, co oznámilo výstup z Varšavské smlouvy. Toho roku 45 Maďarů sběhlo z výpravy. V semifinále vodního póla se mezi maďarským a sovětským týmem vyostřila situace natolik, že začala téct krev a zápas musel být předčasně ukončen. Egypt, Irák a Libanon bojkotovali hry na protest proti Sinajské válce zahájené Izraelem. Na druhou stranu hry měly i jeden pozitivní politický aspekt. Východní i západní Německo bylo reprezentováno jednou výpravou.
Na římské olympiádě 1960 byl Tchaj-wan nucen nastoupit pod jménem Čínská Tchaj-pej. Místo toho raději šli bez jména a transparentem "Protestujeme".
Roku 1964 bylo kvůli segregaci ve sportu zrušeno pozvání jihoafrické výpravy.
Olympiádě v Mexiku 1968 předcházely protivládní protesty, jež byly místy i řádně krvavě potlačeny. Tommie Smith a John Carlos, afroameričtí sprinteři při hraní americké hymny zvedli zatnuté pěsti, znak hnutí "Černé síly". Oba běžci byli ihned poslání zpět do Států.
Hry roku 1972 se odehrávaly v Mnichově jsou v paměti především kvůli teroristickému útoku Černého září na izraelskou výpravu. Při pokusu o zajetí Izraelců byli dva ihned zastřeleni a zbylých devět členů izraelského olympijského týmu bylo zabito při neúspěšném pokusu o jejich osvobození.
 |
| Jeden z mnichovských útočníků (zdroj) |
Moskevské hry 1980 byly bojkotovány Spojenými státy a více než 60 dalších zemí se k nim přidalo na protest proti sovětskému útoku na Afghánistán. To nebyl protestům konec. Patnáct států nešlo na zahajovací ceremonii pod svou státní vlajkou, ale pod vlajkou olympijskou.
 |
| Moskevské hry se skoro obešly bez politické propagandy (zdroj) |
Zrcadlovým obrazem moskevských her byly následující hry v Los Angeles, kde se ze zemí Varšavské smlouvy objevilo pouze Rumunsko.
Hry v Soulu 1988 se obešly bez účasti Severní Koreje, Kuby a Nikaraguy. Hry v Soulu však pravděpodobně podpořily a urychlily demokratický proces v Jižní Koreji. Ještě rok před odstartováním her byl jihokorejský režim Spojenými státy podporovanou diktaturou. Masové demonstrace, které propukly roku 1987 nebyly násilím potlačeny, ale vedly k uvolnění režimu a demokratickým volbám půl roku před zahájením her. Jedním z důvodů jistě byly obavy o ztrátu možnosti pořádat hry.
Na barcelonských hrách 1992 měla Jugoslávie vzhledem k válce zakázáno vystupovat jako jednotná výprava a její zástupci ale mohli soutěžit jen "nezávisle".
Na hrách v Atlantě 1996 vybuchla bomba, která mě za oběť dva lidské životy a 111 zraněných. Útočník vysvětlil, že bombu odpálil na protest proti legalizaci potratů v Alabamě a Georgii a perverznímu sexuálnímu chování.
V Sydney 2000 australská běžkyně Cathy Freemanová, Aboriginka, zapalovala olympijskou pochodeň. Mělo jít o symbolický projev lítosti za chování bílé většiny vůči původním obyvatelům Austrálie.
Hry v Pekingu byly centrem kritiky mnoha neziskovek, protože měly legitimizovat čínský režim a porušování lidských práv. I Tibeťané využili pozornosti, která byla věnována Číně ke zvýšení zájmu o jejich secesionistické snahy.
 |
| (zdroj) |
Letní olympiády jsou prestižnější než zimní, ale Rusko a Soči je natolik kontroverzní, že se to bez nějaké té propagandy neobejde. Soči je situováno v poblíž Kavkazu, zdrojové oblasti ruských teroristů, kteří již pozornosti, která je hrám věnována využili. Mám na mysli samozřejmě bombové útoky ve Volgogradu z prosince loňského roku. Nejde jen o etno-nábožensko-teritoriální spory. Jako příležitost bojovat proti ruským zákonům, které diskriminují sexuální menšiny využili hry Google skrze svůj Doodle či německá reprezentace. Ke své vlastní prezentaci však her chce využít i ruský vládnoucí režim. Jestli přes všechny dosavadní problémy budou hry úspěchem, režim to pravděpodobně ještě posílí. Ale hry jsou teprve na začátku. A určitě ještě budou zábava.
Žádné komentáře:
Okomentovat