Ig Nobelovy ceny

Včera byly rozdány oblíbené Ig Nobelovy ceny, tedy něco jako parodie na Nobelovky. Proč něco jako parodie? Oceněné výzkumy se můžou zdát jako zbytečné či nesmyslné. Ale podle vlastních slov časopisu, který je rozdává (Annals of Improbable Research), je úkolem těchto cen aby se lidé napřed pobavili a poté zamysleli. Samotný název je již slovní hříčkou, protože slovo "ignoble" (podobné "Ig Nobel") znamená něco jako "podlý", "nečestný" či "hanebný".

Mezi letos oceněnými výzkumy najdeme objev šestice japonských akademiků, že s krájením cibule a slzením je to složitější než se myslelo. Další informace najdete v článku na Novinkách.

(zdroj)

Já se s vámi ale chci podělit o, dle mého velmi subjektivního názoru, nejzajímavější vítěze z minulých ročníků.

Roku 1996 byla oceněn v kategorii "literatura" časopis Social Text za svou nechvalně proslulou účast v tzv. Sokalově aféře. Tento postmoderní/poststrukturalistický časopis věnující se kulturním studiím otiskl článek "Transgressing the Boundaries: Towards a Transformative Hermeneutics of Quantum Gravity", který byl plný nesmyslů doplněných názory, které souzněly s očekávanými politickým předsudkům redakce. Poté co byl článek otisknut, Sokal odhalil, že publikovaný esej byl jen "směskou pravd, polo-pravd, čtvrt-pravd, lží, nelogičností a syntakticky správných vět, které ale nemají žádný smysl".

Další zajímavými vítězi byli Andre Geim a Michael Berry za svůj pokus s levitující žábou v magnetickém poli. Tito dva muži byli rovněž oceněni 2000 cenou za fyziku. Andre Geim o deset let později byl oceněn i skutečnu Nobelovou cenou za fyziku za převratné experimenty s grafenem, nejpevnějším známým materiálem na světě.

Mezi oceněnými vědci jsou například i David Dunning a Justin Kruger za článek "Unskilled and Unaware of It: How Difficulties in Recognizing One's Own Incompetence Lead to Inflated Self-Assessments". Díky tomuto článku máme po jménech těchto dvou pánu pojmenovaný, mezi kognitivními psychology velmi populární, Dunníng-Krugerův efekt. Toto kognitivní zkreslení má za následek, že málo schopní (v celé řadě oblastí) hodně přeceňují své schopnosti, zatímco vysoce schopní je mírně podceňují. To má být dáno tím, že neschopní jedinci bývají tak neschopní, že si ani nejsou schopni uvědomit svou neschopnost. Ti vysoce schopní mají mít naopak zkreslenou představu o schopnostech ostatních, protože se porovnávají s jinými schopnými. Toto byla Ig Nobelova cena za ekonomii z roku 2000.

Rok 2004 přinesl další zajímavý výzkum z kognitivní psychologie. Totiž jak strašně neschopní jsou lidé při počítání přihrávek míčem. Tuto cenu dostali Daniel Simons a Christopher Chabris. Onen experiment najdete ve videu dole. Jen upozorňuji, asi polovina lidí selže.

O dva roky později byl oceněn výzkum Barta Knolse a Ruurda de Jonga za odhalení, že komáři přenášející malárii jsou stejně přitahováni pachem lidských nohou jako limburským sýrem. Tento výzkum měl být následně využit pro boj s epidemií malárie.

Svou cenu dostal roku 2008 i Dan Ariely (který má přeloženo několik videí na VideaČesky.cz) poté, co spolu s Rebeccou Waber odhalil, že dražší placebo má lepší účinky než placebo levné.

Loni získal Frans de Waal a Jennifer Pokorny cenu za objev schopnosti šimpanzů poznat jiné šimpanze jen podle fotek jejich anogenitálních oblastí (jejich zadků). Mimochodem, doporučuji shlédnout de Waalův TED Talk o morálním chování zvířat.

Zřejmě nejzábavnější jsou ovšem Ig Nobelovy ceny za mír (zde jim i opravdové Nobelovky šlapou na paty). Kompletní seznam všech minulých držitelů Ig Nobelových cen můžete najít na Wikipedii.