Možná jste si někdy položili následující otázku: "Byli Francouzi vždycky národem dotovaných stávkujících farmářů?" Eseje Frédérica Bastiata napovídají, že minimálně v první polovině 19. století podobné stereotypy mohly platit.
Frédéric Bastiat, který by dnes oslavil 212 narozeniny, byl významným stoupencem klasického liberalismu ve Francii a kritik tehdejších ekonomických a politických poměrů. Jeho vůbec nejznámější dílo je esej Co je vidět a není vidět (PDF, str. 99–147), vřele doporučuji k přečtení (případně shlédněte toto krátké video). Mimochodem, zde již na první stránce navrhuje užitečnou definici dobrého a špatného ekonoma. Podle něj "špatný se přidržuje viditelného účinku, zatímco dobrý bere v úvahu jak účinek viditelný, tak i ty účinky, které je nutné předvídat."
 |
| (zdroj) |
V celém eseji se autor věnuje nákladům obětovaných příležitostí (odsud pochází mezi ekonomy známý klam rozbitého okna) a přitom se umně strefuje do všech, kteří oponují volnému trhu, ať už jde o socialisty, protekcionisty, militaristy, luddity či milovníky subvencí "vysokého" umění. Správně jim vyčítá, že nedokáží pochopit problémy, které vyvstanou z jejich "řešení". Pro lepší čtivost Bastiatův text není prosycen jen ironickými poznámkami a povzdechy nad hloupostí jeho myšlenkových protivníků, ale také příklady, jak negativně dopadají zásahy do politiky na obyčejného Francouze Dobroděje Sedláčka (v překladu Jána Pavlíka).
Přestože má ekonomie po Bastiatovi asi 150 let výzkumu, jeho mnohé jeho teze neztrácejí na platnosti. Nakolik se dnešní ne-liberálové dokázali poučit z jeho lekce nechám na vašem posouzení. Ale určitě je záhodno si na něj vzpomenout, až vám někdo bude vysvětlovat, proč jsou důležité stravenky, nebo jak blahodárné bylo Hitlerovo zbrojení.
Na závěr si jen vypůjčím pár jeho citátů.
"Stát je velká fikce, jejímž prostřednictvím se každý pokouší žít na útraty všech ostatních."
"Existují lidé, kteří si myslí, že loupež ztrácí veškerou svou amorálnost, jakmile se jí dostane legální formy. Co se mne týče, nemohu si představit okolnost více přitěžující."
„Když se rabování stane způsobem života pro skupinu lidí ve společnosti, časem si pro sebe vytvoří právní systém, který to autorizuje, a morální kód, který to glorifikuje.“
„Neupírám socialistům jejich právo na vymýšlení sociálních konstrukcí, na jejich propagaci, obhajobu a na jejich zkoušení na sobě samých na své vlastní riziko. Upírám jim ale jejich právo na vnucování těchto projektů prostřednictvím zákona – mocí – a na to, aby nás nutili platit jim na ně prostřednictvím daní.“
Hm. Podle vaší prezentace to spíše než klasickým liberalismem zavání extrémním libertarianismem, fetišizací volného trhu tolik propagovanou naší státní exostudou V. Klausem. Jsou problémy, které volný trh nevyřeší a které je nutné (bereme-li jako cíl zvýšení průměrného blaha ve společnosti bez zvyšování utrpení kohokoliv) řešit formou daní či eventuelně dotací.
OdpovědětVymazatNejmarkantnější příklady jsou základní (z definice neziskový) vědecký výzkum, všeobecně dostupné zdravotníctví, kde privatizace nefunguje a fungovat nebude a nemůže (například vyhubení neštovic by volný trh asi stěží přinesl, stejně tak jako zpřístupnění drahýc léků na časté nemoci širší populaci). Další je nutnost brzdit samoposilující zpětné vazby vedoucí v naprosto neregulovaném trhu k monopolizaci a korporacionismu.
Podle mých (pravda, omezených) znalostí, je idea, že je třeba všechno nechat "volnému trhu" stejně pomýlená a historií posledních dvou století falzifikovaná jak idea, že je třeba všechno kontrolovat shora. Jsou sféry, kde lepší výsledek přináší volný trh, a sféry, kde lepší výsledek přináší regulace a dokonce se toto pro jednu konkrétní věc může změnit v závislosti na aktuální situaci. Není to "všechno nebo nic".
Bastiat se v tom eseji vyjadřuje k několika velice konkrétním problémům. Možná byste si měl alespoň jednu kapitolku přečíst, ať víte jak argumentuje. Lidé, kteří bývají označování za libertariány se často považují za klasické liberály. A hranice mezi těmito dvěma myšlenkovými směry imho vůbec jasná. A nezapomínejme, že máme i libertariány typu Chomského, takže přít se o správném označení politické ideologie, kterou vyznával Bastiat mi připadá zbytečné. :) Bastiata jsem označil za klasického liberála, protože tak o něm bývá prostě nejčastěji referováno.
VymazatKdyž se podíváte do toho textu, tak zjistíte, že uznával, že je v ekonomice prostor pro stát. Například připustil, že je minimálně legitimní debata o tom, jestli stát má podporou umění zajišťovat kulturní nadřazenost svého národa. Byť k tomu neměl daleko, anarchista to nebyl.
Jinak Klaus jako ekonom zná termíny jako jsou pozitivní a negativní externality či veřejné statky. Například v případě základního výzkumu řekl roku 1997: "Pro pořádek opakuji, že vědu, základní badatelský výzkum považuji za veřejný statek, který stát podporovat chce a bude." Stejně málo hloupá je celá řada libertariánů, která se, podle některých anekdotických evidencí, verbuje především z řad ekonomů. Možná libertariány podceňujete. Mimochodem, je skutečně státní regulace něco, co omezuje monopolizaci a korporacionismus (ať už to druhé slovo znamená cokoliv)? Není snad většinou její účinek vytváření či posilování monopolů? Určitě je třeba se dívat na každý případ zvlášť, ale určitě to nefunguje jen tak, že nás hodní politici chrání před zlými korporacemi. Myšlenka, že je třeba všechno nechat na volném trhu pravděpodobně pomýlená je, ale s tím bojujte proti anarchokapitalistům, nikoliv proti libertariánům obecně.
Teď mám dojem, že v tomhle konkrétním případě si více rozumíme než nerozumíme a není třeba dále zbytečně plkat o detailech. Samozřejmě jsem dalek toho tvrdit něco o hodných politicích a o tom, že regulace jsou automaticky správné a automaticky plní požadovaný účel - všechno lze, koneckonců, dělat blbě.
VymazatCo se týče současného provádnění dotování zemědělství v rámci EU, tak tam jsem spíše nakloněn tomu, že se to dělá blbě. Stejně tak jako solární enrgie u nás atd. atp.