pátek 20. října 2017

Andrej Babiš je bezpečnostní hrozbou pro Českou republiku

Z tvrzení, že tvrdit, že nás čekají nejdůležitější volby do roku 1989 je klišé, se stalo klišé. Jenže by to mohla být pravda. Přestože předvolební průzkumy neukazují, že by se ANO mělo stát naprosto dominantní stranou české politiky, jeho pozice v současné politice se podle všeho výrazně posílí a já mám obavy, že to může mít neblahé důsledky pro budoucnost České republiky.

Andrej Babiš mi připadá hrozbou pro českou demokracii z důvodu, že řada systémů, které ho omezovaly a měly by omezovat v jeho autoritářských instinktech a zájmech postupně oslabuje. V první řadě by mělo Babiše omezovat jeho svědomí, ale mnoho věcí naznačuje, že Babiš není přesvědčený demokrat a demokracie je pro něj osobní hrozbou. Měli by ho omezovat voliči, jenže průzkumy ukazují, že ať udělá Babiš cokoliv, na preference ANO to nemá vliv. Měly by ho omezovat koaliční partneři, jenže ti nejspíše po volbách výrazně oslabí. V jeho ambicích by ho mohlo omezovat i vlastní hnutí, jenže Babiš a ANO jsou jedno.




Víra v demokracii


Přes všechny mé výhrady ke jmenovaným, věřím, že Bohuslav Sobotka, Pavel Bělobrádek, Miroslav Kalousek i Petr Fiala mají respekt k liberální demokracii. Liberální demokracií myslím systém, kde nejen lidé volí v tajných volbách ale také systém, kde jsou chráněny osobní svobody, kde funguje nezávislá státní správa, a kde jsou politici pod reálným dohledem ze strany nezávislých médií, občanské společnosti a stíhatelní nezávislou policií a justicí.

Přestože náš politický systém není dokonalý, věřím, že tohoto ideálu liberální demokracie do značné míry dosahujeme. Zároveň věřím, že posílení pozice Andreje Babiše nás posunulo dál od tohoto ideálu, zejména protože Babiš nevěří, že na těchto věcech záleží. To naznačuje jeho přístup k médiím (viz níže) nebo kauza FAU, která vyznívá tak, že Babiš zneužil finanční správu pro nezákonné zlikvidování firmy stojící v cestě jeho ekonomických zájmům. ANO také navrhovalo a navrhuje výrazné zásahy do současného politického systému, které snad vždy směřují k centralizaci moci do rukou vlády (omezení projevů ve sněmovně, snaha výrazně zmenšit poslaneckou sněmovnu a zrušit senát, nahrazení poměrného systému většinovým, rozhodování o výběru soudců pomocí podzákonných předpisů, tzn. podle rozhodnutí ministra apod.). Přestože debata o určitých změnách je naprosto legitimní a zdravá, dohromady to působí znepokojivě.

Co víc, od té doby co je Andrej Babiš vyšetřován v kauze Čapí hnízdo, má jednoznačný zájem nezávislost policie a soudů omezovat, protože jejich nezávislé jednání může jej a jeho rodinu stát svobodu. Můžeme si myslet, že Andrej Babiš je machiavellistický cynik, ale nemám nejmenší pochybnosti, že miluje svoje děti a rodinu. A věřím, že pokud omezení vlády práva v ČR je to, co potřebuje udělat pro to, aby svou rodinu ochránil, tak se o to pokusí.

Mít za premiéra člověka, který se dostal k veřejným penězům podvodem není nebezpečné samo o sobě. Problém je, když se takový člověk dostane do situace, kdy pokřivení důležitých demokratických institucí je dostupný a atraktivní způsob, jak zachránit svůj krk a krky svých blízkých.


Svobodná média


Když Babiš pár měsíců před posledními volbami do poslanecké sněmovny koupil Mafru, během tiskové konference ve čtvrtek 27. 6. 2017 slíbil (video):
"Já můžu tady veřejně prohlásit na zdraví mojich čtyř dětí a dvou vnuček, že já v žádném případě nebudu nikdy zasahovat do práce redaktorů v Mafře."
Již v pátek ráno, tedy hned další den, volal do redakce Lidovek, která je součástí Mafry, aby zjistil, kdo je zodpovědný za to, že mu Lidovky nevěnovaly tolik pozornosti, kolik by mu podle něj patřilo.

Tohle samozřejmě není jediný známý incident, kdy Andrej Babiš navzdory přísaze na zdraví svých dětí a vnoučat zasahoval do práce redaktorů svých médií. Na nedatované nahrávce, kterou zveřejnila skupina Šuman, Andrej Babiš mluví s redaktorem MF Dnes Markem Přibylem o načasování otištění článků, které měly diskreditovat ministra vnitra Chovanec a ministra zdravotnictví Ludvíka (oba ČSSD).

Toto jsou případy, kdy Andrej Babiš jasně zasahoval do práce redaktorů Mafry, a o kterých se veřejně ví. Podle informací, které mám z jednoho dalšího média patřící pod Andreje Babiše, naštvané telefonáty se nevyhnuly ani jiným redakcím.

Vedle kauz dotýkajících se médií vlastněných Andrejem Babišem je také minimálně znepokojující incident, který se stal před dvěma týdny ve veřejnoprávním ČRo Plus. Z pořadu Kulatý stůl Názorů a odborníků byl odstraněn bod o výsledcích studentských voleb, které nedopadly pro ANO dobře. Novinářům, kteří byli do pořadu pozvání změnu oznámili až na poslední chvíli a bez řádného vysvětlení.

Neměli bychom zapomenout, že kontrola médií nemá podobu pouze rozčilených telefonáty do redakcí a koordinace vypouštění kauz. Tady jde také o autocenzuru lidí, kteří se obávají, že přijdou o práci. Lidé, kteří mají hypotéku a tři děti a pracují ve skomírajícími byznysu. Stojí za to si naštvat šéfa?

A teď pojďme spekulovat. Je nepředstavitelné, aby člověk, který má minimum respektu k nezávislé práci novinářů v holdingu, začal postupně oklešťovat svobodu tisku oficiálními cestami? Koneckonců, co by bylo tak špatného na vytvoření rady z nominantů blízkých ANO, která bude vydávat licence a pokutovat neférové zpravodajství? A co kdyby státem vlastněné společnosti přestaly inzerovat v médiích kritické k premiéru Babišovi a naopak začaly těžce inzerovat v médiích blízkých premiérovi a jeho spojencům? A co když důležitým inzerentům ve vlivných novinách bude premiérem naznačeno, že si nepřeje, aby tam nadále nakupovali reklamy? Vždyť oni po něm chtějí změnu zákonů, tak nebylo by fér, kdyby za to dostal premiér něco zpátky? Tohle není sci-fi, tohle je recept z maďarsko-polské kuchařky, jak se zbavit opozice. A věříte, že Babiš je jiný než Orbán a Kaczyński?


Kontrola veřejnosti


Andrej Babiš není bilionář ve stylu Henryho Forda nebo Stevea Jobse. Šéf Agrofertu nepřišel s revolučními nápadem, na kterém by zbohatl. Naopak. Andrej Babiš představuje typického komunistického šíbra, který se v divokých devadestákách dokázal transformovat z loajálního stoupence režimu (a pravděpobobného agenta StB) na kapitána kapitalistického průmyslu. Asi nikdo nevěří, že by toho dosáhl nebýt konexí v minulém režimuvlivných přátel v novém režimu. Tohle by měl být dostatečný důvod, proč by k němu čeští voliči mít minimálně obezřetní.

Ale navzdory Čapímu hnízdu, korunovým dluhopisům, ovlivňování médií a dalším kauzám je Babiš stále považován občany za jednoho z nejdůvěryhodnějších politiků a aféry neměly ani zásadní vliv na volební preference strany ANO. Babiš je ztělesněním toho, co lidi myslí, když říkají, že mají obavy z prorůstání velkého byznysu a politiky a jeho kauzy byly takového rozsahu, že by dokázaly zničit několik politických kariér. Z nějakého důvodu však kontrola voličů selhává a lidem to nevadí. Co by Babiš musel udělat, aby mu to voliči spočítali? Já opravdu nevím.

Kontrola koaličním partnerem


Zatímco v dosavadní koalici bylo ANO menším koaličním partnerem a spolupracovalo s dvěma tradičními politickými stranami, které jej mohly korigovat, po víkendu to tak už nebude. Co mě znervózňuje je, že tradiční strany jako ČSSD a KDU-ČSL by se i v přeskupené koalici ocitly ve výrazně slabší pozici a navíc by čelily riziku ze vzniku volební koalice mezi ANO a SPD a/nebo KSČM.

Co víc, po špatném výsledku se dost možná stáhne liberální volební lídr ČSSD Zaorálek do pozadí a o budoucnosti strany bude rozhodovat národně-konzervativní Chovanec, kterého za důvěryhodného garanta občanských svobod považovat nemůžu. Pokud se lidovci dostanou do sněmovny, tak pozice Pavla Bělobrádka asi ohrožena v krátkém období není, nicméně představa, že stranu v průběhu volebního období převezme Jiří Čunek mě taky nedělá klidným.

Kontrola vlastní stranou


Pokud předseda tradiční strany začne vymýšlet vylomeniny, nemusí počítat pouze s odporem zvenku, ale také odporem zevnitř. Když například Miroslav Kalousek začal v roce 2006 vyjednávat o koalici se sociálními demokraty a komunisty (mimochodem, přečtěte si, jak na to vzpomíná Škromi), stálo ho to křeslo předsedy lidovců. 

Andrej Babiš se ale ničeho takového nemusí bát. Ve hnutí ANO neexistují žádné názorové frakce. To není nezbytně špatné pokud je hnutí postavené na jasné představě, kam chce jít. Jenže ANO není postavené na ideách, ale na aktuálních názorech Andreje Babiše resp. jeho týmu volebních stratégů a PRistů. Schválně, dokážete si vybavit k jakým hodnotám se ANO hlásí? Být proti korupci, mít fungující a mít se líp jsou volební hesla, ne hodnoty.

Poslanci ANO jsou zcela závislí na Andreji Babišovi, nejen co se týče obsahu politiky, ale také materiálně. ANO je naprosto závislé na financích svého předsedy a v ANO neexistuje nikdo, kdo by jej mohl v jeho pozici byť jen teoreticky ohrozit. Pokud padne Babiš, padne ANO a s ním i všichni jeho členové. Tato závislost samotná by dělala z poslaneckého klubu ANO velice disciplinovanou sílu. Přestože si nedělám iluzi, že lidi kteří kandidují za ostatní strany jsou pouze altruističtí ideologové, ti alespoň věděli do jaké strany vstupují a za co kandidují. V případě kandidátů ANO tomu tak nebylo, takže s ještě větší jistotou než u ostatních stran můžeme u jejich poslanců očekávat, že si tam jdou pro koryta a udělají vše pro to, aby si je udržela, ať už to znamená pro českou demokracii cokoliv.

Závěrem


Netvrdím, že vítězství ANO ve volbách a jmenování Andreje Babiše předsedou vlády nezbytně povede k zásadnímu omezování svobod a oslabování demokracie. Přesto však vzhledem k vývoji v regionu (Polsko a Maďarsko), temperamentu předsedy ANO (ovlivňování novinářů, náznaky zneužívání finanční správy pro vlastní ekonomické zájmy, návrhy směřující výhradně k centralizaci moci) a obavám Andreje Babiše o svou vlastní svobodu a svobodu jeho blízkých (zejména kvůli kauze Čapí hnízdo, ale i kvůli dalším potenciálním kauzám) riziko, že nás očekává nepříznivý vývoj je poměrně vysoké. Proto bychom podle mého skromného názoru měli volit takovým způsobem, ať možnosti Andreje Babiše kontrolovat politický vývoj v ČR co nejvíce omezíme.